Do tmy křičím tvoje jméno,
přijde mi, že jsem ti jedno,
trápím se dnem i nocí,
kdy mi přijdeš napomoci?

Nemohu spát a jídlo se mi hnusí,
matka mi říká, že jíst se prostě musí,
v pyžamu se ztrácím, jsem jako přízrak,
kdy už nastane můj vysněný zázrak?

Lásko moje, kdepak se skrýváš?
proč se na mě už ani nepodíváš?
Je mi zle a neustále zvracím,
tobě, jak vidím, ale stále nevystačím.

V noci se sama po ulicích procházím,
prý je to můj osud, ale já s ním nesouhlasím,
jdu kolem mostu, lampy tam nesvítí,
jako vždy prázdný, nikdo jej nevidí.

Na okraji mostu stojím,
a dolů se podívám,
teď už se nebojím,
sama sebe vyzývám.

Stačí jeden krok a jsem s ním,
se svým princem vysněným,
stačí natáhnout se vpřed,
už mě nejde zadržet...