Verše

Řekl - dál už nemohu!
K lásce nemám vlohy.
Zvolil špatnou polohu,
vlak mu přejel nohy.

Na nádraží v Lidečku,
přejel rychlík babičku.
Teďka chodí o holi,
údy leží na poli.

Ber vše, co ti život dá
- radost, bolest, žal i lásku.
Život je jen karneval,
v němž stokrát změníš masku.

Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.

Sedím si tak u kompjútru,
píšu nechutnosti,
otec mi v tom bránil,
teď žvýkám jeho kosti.

Od hřbitova černý průvod
přesmutně se ploužil,
všichni měli k smutku důvod,
nebožtík jim ožil.

Jeden pejsek maličký
tenisky mi počůral,
použil jsem zapalovač,
k tomu benzín natural.

Líbím se Ti,
teď už to vím,
i když tomu
někdy nevěřím.
Upřímné pohledy,
lichotivá slova,
čím dál častěji
jsi se mnou
- jinak než dřív
se chováš.

I já cítím
v tvé blízkosti
sladké vzrušení.
Toužím po něžných
dotycích, mazlení.
- Celou mě pod svým
tělem schováš.
Sním a je to
k zbláznění.

Hezkou kytku pro Tě mám,
k tomu své srdíčko dám,
milovat Tě budu stále,
dneska, zítra i pak dále.

Ty jsi moje zlatíčko,
moje druhé srdíčko,
ty jsi moje potěšení,
nade které rovno není.

Tebe chci já už jen mít,
žít s tebou si umím představit,
denně píti doušky lásky,
to Ti slíbím bez nadsázky.

Hlavu plnou lásky má,
ani hlásky nevydá,
oči vlahé, srdce tíží,
co pomůže jí od potíží?

On už je vlak dávno pryč,
od srdce má stále klíč.
Všechno jednou přebolí,
čas i srdce zahojí.