Verše

Sípal, chrchlal, hekal,
zmítal se i v kašli,
potom toho nechal,
když si hodil mašli.

Mám tě ráda...
To jsi mi stále opakovala a já měla radost.
Mám tě ráda...
To jsem ti často psala a ty jsi měla starost.
Mám tě ráda...
Řekla jsi mi naposled a já měla strach.
Mám tě ráda...
Podívala jsem se na tebe a chvěl se mi hlas.
Mám tě ráda!
Ta tři slova jsou promlčena a rozplynula se kolem nás...

Věnováno člověku, který mi byl vším. Nezapomenu, Alenko!

Jsi jako květina,
co na louce vyrostla,
bát se nemusíš,
že bys brzy odrostla.

Kapky deště
stékají Ti po listech,
ale začne zase svítit slunce
a zahřeje Tě na bolavých místech.

Na květ Ti přiletí motýl,
ucítí Tvoji vůni
a zůstane u Tebe
až do skonání sil...

Pamatuj, že láska je krásná,
ale ne vždy šťastná...

Každý nový den
rozbíjí můj sen.
Krvavé mám pěsti,
střepy nosí štěstí?!

Řekl - dál už nemohu!
K lásce nemám vlohy.
Zvolil špatnou polohu,
vlak mu přejel nohy.

Na nádraží v Lidečku,
přejel rychlík babičku.
Teďka chodí o holi,
údy leží na poli.

Ber vše, co ti život dá
- radost, bolest, žal i lásku.
Život je jen karneval,
v němž stokrát změníš masku.

Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.

Sedím si tak u kompjútru,
píšu nechutnosti,
otec mi v tom bránil,
teď žvýkám jeho kosti.

Od hřbitova černý průvod
přesmutně se ploužil,
všichni měli k smutku důvod,
nebožtík jim ožil.