Verše

Jsi jako květina,
co na louce vyrostla,
bát se nemusíš,
že bys brzy odrostla.

Kapky deště
stékají Ti po listech,
ale začne zase svítit slunce
a zahřeje Tě na bolavých místech.

Na květ Ti přiletí motýl,
ucítí Tvoji vůni
a zůstane u Tebe
až do skonání sil...

Pamatuj, že láska je krásná,
ale ne vždy šťastná...

Každý nový den
rozbíjí můj sen.
Krvavé mám pěsti,
střepy nosí štěstí?!

Řekl - dál už nemohu!
K lásce nemám vlohy.
Zvolil špatnou polohu,
vlak mu přejel nohy.

Na nádraží v Lidečku,
přejel rychlík babičku.
Teďka chodí o holi,
údy leží na poli.

Ber vše, co ti život dá
- radost, bolest, žal i lásku.
Život je jen karneval,
v němž stokrát změníš masku.

Na hladině zmrzlé louže
nechoval se obratně,
zkoušel, jak to klouže,
zpřerážel si obratle.

Sedím si tak u kompjútru,
píšu nechutnosti,
otec mi v tom bránil,
teď žvýkám jeho kosti.

Od hřbitova černý průvod
přesmutně se ploužil,
všichni měli k smutku důvod,
nebožtík jim ožil.

Jeden pejsek maličký
tenisky mi počůral,
použil jsem zapalovač,
k tomu benzín natural.

Líbím se Ti,
teď už to vím,
i když tomu
někdy nevěřím.
Upřímné pohledy,
lichotivá slova,
čím dál častěji
jsi se mnou
- jinak než dřív
se chováš.

I já cítím
v tvé blízkosti
sladké vzrušení.
Toužím po něžných
dotycích, mazlení.
- Celou mě pod svým
tělem schováš.
Sním a je to
k zbláznění.