Verše

Nevaž se, odvaž se,
praví jedna reklama.
A tak jsem na pískovišti
odvázal dobrmana.

V lavici sedím,
do blba hledím,
na tebe vzpomínám,
školu vůbec nevnímám.

Dvě srdíčka vedle sebe,
přes ně bílá páska.
Ať nám nikdy neuvadne
naše věrná láska.

Když uhasne svíčka,
nic to není.
Když uhasne láska,
vždy se něco změní.
Plamínek dohoří,
jiskra už není.
Proč se to stalo,
proč se to mění?

Bílá krajina
klidem nás objímá,
je tady zima,
období prima.

Podíval jsem se na nebe
a viděl jsem tam tebe.
Jak měsíček jsi zářila
a úsměv jsi mi pohledem rozzářila.
Díval jsem se na slunce
a slunce mi dalo tebe.
Tebe, má beruško,
jen tebe mi dopřálo,
to štěstí v tom životě mém.

Ty jsi to štěstí, co jsem měl,
ty jsi ta radost, kterou jsem měl.
Básničku jsem složil jen a jen pro tebe.
Tobě ji chci věnovat,
jen tobě, beruško, ze srdce darovat.

To, co jsme zažili,
to, co jsme prožili.
I kdybychom zlé chvíle zažili,
teď jsou jen daleko za námi,
a vše hezké před námi.
Jen tobě ji posílám
a básničku teď ukládám.

Stojí slůně mezi slony,
stojí tedy v davu.
Vezmu pušku, nabiju ji,
ustřelím mu hlavu.

Píšu Ti,
píšu plnícím perem,
máme to za pár
- už na to... kašlem.

Prarodiče zahájili
jarní orbu, synu.
Už je nikdy neuvidíš,
vyorali minu.

Sněhové vločky
mají zábavu.
Padají všude,
i lidem na hlavu.
Obalují zem
bělavým korpusem.