Verše

Láska je slovo, láska je cit,
kdo nemiluje, nemá právo žít!
Kdo nemiluje, ten nemá rád
- to není přítel ani kamarád!

Tak mě tuhle napadlo
zahrát malý divadlo.
Převleču se za sluníčko, co rozzáří ti den,
převleču se za měsíc, co uchrání tvůj sen.
Převleču se za písničku, co vytáhne tě z nudy,
převleču se za mapku, co ukáže ti kudy.
Převleču se za úsměv, co ti na rtech vykouzlím,
převleču se za zázrak, kterým tě pak okouzlím.
Převleču se za svůdnost, co na kolena tě dostane,
převleču se za rozkoš, co nakonec nastane.
Pak bez masky a převleku budu sama sebou,
budu tou, co navždy bude s tebou...

Srdce srdce milovalo,
srdce srdci lásku dalo,
to srdce teď srdce prosí,
ať to srdce v srdci nosí.

U Kolína v hospodě
čekají servírky na koně,
bujní oři dovádějí,
nechutně si s nimi hrají.
Přijde jedna teplá baba,
která byla roky sama,
převrat v krčmě nastal rázem,
slušný člověk je tam blázen.
Jedna teplá ostatní zahřála,
podivná situace nastala.
Alkohol teče proudem stále,
hospůdka zve vás dále...

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali Julínkova doktora.
Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.
Zaplatil mu 30 Kč, navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici, takřka zralý na odpis.
Čtyři stáli u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.
Nedožil se mraveneček ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost té mravenčí rodiny.
Poplatky za nemocnici, kremaci a rakvičku
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.
Neměli už mravenečci, z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Cikrt peníze si vypůjčit.
Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.
Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc,
za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

Má lásko, mám tě ráda,
věř mi a buď zdráva,
jsi moje sluníčko,
jsi moje zlatíčko,
jsi moje štěstíčko!
Už nevím, jak lásku ti projevit,
už nevím, jak lásku ti říct,
jenom vím, že mi uvěříš!

Řeklo mi teď moje tělo,
že by tvoje tělo hrozně chtělo...
A co říká tvoje tělo?
Taky by to moje chtělo?
Chtělo by to moje tělo,
chtělo by to tvoje tělo...

Jídlo a pití
- jó, to je žití,
lásku nad lásku mám,
když si jitrničku dám,
jelítko, klobásky, tlačenka,
vše dobře promíchám
- to budu frajerka!
Zapiju pořádným mokem,
odpadnu s posledním lokem.

Pijeme z rulíku
bezvadný džus,
smrt mám na jazyku,
taky to zkus.

Je mi jedno, jak vypadáš,
zajímá mě, jaké srdce máš.
A já vím, že máš krásné srdíčko,
ještě hezčí než ranní sluníčko.
Miláčku, ty jsi moje srdce i duše,
z toho všeho naskakuje mi husí kůže.
Chci, abys věděla, že jsi jediná,
po které jen, a neustále, toužím já.
Píšu ti verše, jsem teď sám,
z tvé lásky radost velkou mám.
Máš čistou duši jako Bůh, tak si toho važ
a z celé duše tě prosím, ničím si to nepokaž.
Jsi sladší než milion čokolád,
a tím ti chci říct,
že tě mám z celého srdce rád.