Vyndáš růže z celofánu,
svíčkama ozdobíš vanu
a už jen malý stud nám brání
v koupelnovém milování.

Rty přitiskneš na má ústa,
paže obtočíš kolem ramen,
jen malou chvíli stačí nám tak zůstat
a stud se mění v prach, lehký jak popel z kamen.

První kapka Ti stéká po nose
a Tvé tělo, nádherně bosé,
se zvolna noří pod hladinu
a já kolem něj se vinu.

Jsi ke mně blíž,
než jsi kdy byla,
jsi má skrýš,
moje malá koupelnová víla.

Svíčky volají o pomoc,
na dveře bytu ťuká noc,
jen fén si razí cestu do ticha
a voda z Tvých vlasů usychá.

A pak ty růže rozvoní se ložnicí
a já znovu cítím na svém těle Tvé ruce, hladící...