Básničky 14481 - 14490 / 15838
Možná se v této básni ztrácí rým,
a to jest, že po lásce v srdci mém zůstal dým,
a možná opravdu tyto řádky zamilovaným rýmem nesrší,
protože v mém srdci již pro lásku neprší,
možná to ani není o lásce báseň,
a možná to je jen kus papíru a třáseň,
možná se to ani čísti nedá,
protože duše má ztracenou lásku hledá,
a možná to nebude mým přátelům dávat smysl,
ale to, o čem píši, souzní moji mysl,
a možná kdybych se raději naučil malovat,
než toužit ji stále milovat,
tu květinku dušičkou svou křehkou,
jenž má krásu na nebesích lehkou,
a možná bych měl vymazat krásu jejích očí,
ale mně z její krásy se ještě hlava točí,
a možná je zpověď má až přespříliš dlouhá,
ale to je má láska pouhá!
a to jest, že po lásce v srdci mém zůstal dým,
a možná opravdu tyto řádky zamilovaným rýmem nesrší,
protože v mém srdci již pro lásku neprší,
možná to ani není o lásce báseň,
a možná to je jen kus papíru a třáseň,
možná se to ani čísti nedá,
protože duše má ztracenou lásku hledá,
a možná to nebude mým přátelům dávat smysl,
ale to, o čem píši, souzní moji mysl,
a možná kdybych se raději naučil malovat,
než toužit ji stále milovat,
tu květinku dušičkou svou křehkou,
jenž má krásu na nebesích lehkou,
a možná bych měl vymazat krásu jejích očí,
ale mně z její krásy se ještě hlava točí,
a možná je zpověď má až přespříliš dlouhá,
ale to je má láska pouhá!
Byli to velicí řečníci,
před třídou stále řečnící,
stáli na chodbě a bylo jim fuk,
že jsou tam jen dva, holka a kluk,
ti samolibí řečníci.
před třídou stále řečnící,
stáli na chodbě a bylo jim fuk,
že jsou tam jen dva, holka a kluk,
ti samolibí řečníci.
Znám benzínovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam stačí škrtnout zápalku
a letíš do nebes.
kde nejhlubší je les,
tam stačí škrtnout zápalku
a letíš do nebes.
OHODNOCENO
Do těla mu bodali
velké tlusté jehly,
krvácet ho nechali,
vůbec s ním však nehli.
Nepomohli kopance,
vždyť byl dávno tuhý,
svázali ho do rance,
zatloukli do truhly.
velké tlusté jehly,
krvácet ho nechali,
vůbec s ním však nehli.
Nepomohli kopance,
vždyť byl dávno tuhý,
svázali ho do rance,
zatloukli do truhly.
OHODNOCENO
Tvé ladné nožky vesele kmitají,
když sklouzne mi zrak na ně potají,
tvůj zadeček mě nezkrotně láká,
ve mně je láska, a to jaká!
když sklouzne mi zrak na ně potají,
tvůj zadeček mě nezkrotně láká,
ve mně je láska, a to jaká!
Koupil jsem mamince
sedmičku Vavřince.
Až koncem prosince,
vrátí se z blázince,
budeme slavit.
Proč bych měl za každý návrat,
mamince Vavřince dávat?
Už mě to opravdu přestává bavit.
sedmičku Vavřince.
Až koncem prosince,
vrátí se z blázince,
budeme slavit.
Proč bych měl za každý návrat,
mamince Vavřince dávat?
Už mě to opravdu přestává bavit.
Potkal takhle nůž vidličku,
sedli spolu na lavičku.
Nůž povídá: ”Hele, Maruš,
kdo vzpomene na mě, na nůž?”
Maruš se jen smutně dívá:
„Nikdo na nás nevzpomene!”
Odpoví a nůž souhlasně kývá.
„Ale když se dáme k sobě,
nebudeme tu tak marně,
spolu zvládnem mnohem víc,
člověku pomůžem lecos sníst.
Kaši, řízky, fazole,
vše, co bude na stole.
Ty nakrájíš, já to beru,
ve mžiku je po obědu.”
sedli spolu na lavičku.
Nůž povídá: ”Hele, Maruš,
kdo vzpomene na mě, na nůž?”
Maruš se jen smutně dívá:
„Nikdo na nás nevzpomene!”
Odpoví a nůž souhlasně kývá.
„Ale když se dáme k sobě,
nebudeme tu tak marně,
spolu zvládnem mnohem víc,
člověku pomůžem lecos sníst.
Kaši, řízky, fazole,
vše, co bude na stole.
Ty nakrájíš, já to beru,
ve mžiku je po obědu.”
Najednou jsi stál vedle mě,
podíval se na mě...
nechápala jsem Tě...
byla jsem tak bezbranná...
vždyť jsme si byli tak odcizeni...
chytil jsi mě za ruku...
prosil jsi mě za odpuštění...
za vše, co jsi mi způsobil,
za ty rány, které se nedají zahojit,
za ty slzy proplakané po nocích...
za ty falešné naděje, které jsi mi nadělil...
Ukápla mi slza...
a odpustila Ti...
Pokračování básničky
podíval se na mě...
nechápala jsem Tě...
byla jsem tak bezbranná...
vždyť jsme si byli tak odcizeni...
chytil jsi mě za ruku...
prosil jsi mě za odpuštění...
za vše, co jsi mi způsobil,
za ty rány, které se nedají zahojit,
za ty slzy proplakané po nocích...
za ty falešné naděje, které jsi mi nadělil...
Ukápla mi slza...
a odpustila Ti...
Pokračování básničky
Básničky 14481 - 14490 / 15838
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2026 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno. | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy