Kdo vlastně jsme, ta otázka neustále v hlavě zní.
Že dojdeme poznání, o tom každý marně sní.
Modrá planeta a všude kolem vesmír nekonečný.
Neustálý koloběh života,
danajský dar, jenž není věcný.

Neuvěřitelný svět, kterému panuje dokonalý řád.
Kde v noci září měsíc
a přes den slunce musí hřát.
V něm jeden malý človíček, toť každý jeden z nás.
Naivní pán tvorstva,
který se nechce nechat zmást.

Kdo se nás rozhodl vytvořit a život nám dát?
Proč tu vlastně jsme, stále musím se ptát.
Cítím jen úzkost a pocit nesmírné prázdnoty.
Přemýšlím, přemítám, srovnávám hodnoty.

Svůj osud máme pevně v rukou,
ovšem je tomu opravdu tak?
Možná, že lidstvo jednou pravdu pozná,
však dodnes nevíme jak.
A už je zas pryč ta ponurá chvilka o podstatě bytí,
znovu vracím se zpět do reality běžného žití.