Básničky 14291 - 14300 / 15803
Proč vylézat z ulity,
když do ní zalézám hlouběji a hlouběji.
Proč lízat si rány,
když se nítí častěji a častěji.
Proč doufat v šťastný konec,
když pláč nechce ustat.
Proč svou víru pořád podporovat,
když mé nohy nechtějí už vstát.
Proč se pořád tak hloupě ptát,
když odpovědi bych už měla znát...
když do ní zalézám hlouběji a hlouběji.
Proč lízat si rány,
když se nítí častěji a častěji.
Proč doufat v šťastný konec,
když pláč nechce ustat.
Proč svou víru pořád podporovat,
když mé nohy nechtějí už vstát.
Proč se pořád tak hloupě ptát,
když odpovědi bych už měla znát...
Některé večery
mají do krásy daleko,
člověk pak přemýšlí
a je z toho naměkko.
Nejsou moc příjemné
půlnoční lekce,
že někdo nevidí,
co vidět nechce.
Ale pak pochopí,
jak málo Tě znal,
já za sebe tvrdím,
jsem zas o krok dál...
mají do krásy daleko,
člověk pak přemýšlí
a je z toho naměkko.
Nejsou moc příjemné
půlnoční lekce,
že někdo nevidí,
co vidět nechce.
Ale pak pochopí,
jak málo Tě znal,
já za sebe tvrdím,
jsem zas o krok dál...
Lidé a vztahy
» Různé
Přidáno: 27. 8. 2010 - 11:39
Posláno: 55x
Známka: 2,58 od 57 lidí
Autor: © Dýna
OHODNOCENO
Miluji tě jsou slova,
co říkáme si oba.
Miluji tě umí plno věcí,
roztančit, rozesmát, rozplakat, rozzářit,
a ještě víc přeci.
Srazit, zvednout,
před druhým si kleknout.
Umí rozehřát i zamrazit,
umí i nakazit.
Jsou to jen dvě slova, co si říkáme,
jsou to jen dvě slova, a přece je nejvíc vnímáme.
Těmi slovy i válka se dá začít,
i rozjasnit oblohu a slunce otočit.
Jen dvě slova vyjádří, co člověk cítí,
jak moc mu chybí ta osoba k žití.
Ta osoba, co jí to říká
a při každém písmenku srdcem vzdychá.
Já ti to teď říkám
a svým srdcem vzdychám:
JÁ TĚ MILUJI, lásko moje,
a mé vzdychající srdce je jen tvoje.
co říkáme si oba.
Miluji tě umí plno věcí,
roztančit, rozesmát, rozplakat, rozzářit,
a ještě víc přeci.
Srazit, zvednout,
před druhým si kleknout.
Umí rozehřát i zamrazit,
umí i nakazit.
Jsou to jen dvě slova, co si říkáme,
jsou to jen dvě slova, a přece je nejvíc vnímáme.
Těmi slovy i válka se dá začít,
i rozjasnit oblohu a slunce otočit.
Jen dvě slova vyjádří, co člověk cítí,
jak moc mu chybí ta osoba k žití.
Ta osoba, co jí to říká
a při každém písmenku srdcem vzdychá.
Já ti to teď říkám
a svým srdcem vzdychám:
JÁ TĚ MILUJI, lásko moje,
a mé vzdychající srdce je jen tvoje.
To jel jednou s vápnem
pan Lhotský do Pyšel,
na železničním přejezdu
vlak houkat neslyšel.
Mašina se trefila
přímo doprostřed,
bílo jako o Vánocích
bylo kolem hned.
Pan Lhotský se oklepe
a v klidu vystoupí,
situaci zhodnotí:
No to je na houby.
Pořád je to ale lepší,
nežli včera v Praze,
kdyby se to bylo stalo,
to jsem vezl saze.
pan Lhotský do Pyšel,
na železničním přejezdu
vlak houkat neslyšel.
Mašina se trefila
přímo doprostřed,
bílo jako o Vánocích
bylo kolem hned.
Pan Lhotský se oklepe
a v klidu vystoupí,
situaci zhodnotí:
No to je na houby.
Pořád je to ale lepší,
nežli včera v Praze,
kdyby se to bylo stalo,
to jsem vezl saze.
Tma za okna se vkrádá,
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
Víš, o čem sním, když v noci uléhám,
když svoje trable, smutky odkládám?
Sním o princi s kšticí tmavou,
statným tělem, krásnou hlavou.
Do tváře nevidím, nezkoumám ji,
totiž, mé srdce vidí přesněji.
Zavírám oči slastí a čekám.
Cítím úsměv, jež mi prolétl tváří.
Vidím prince jet vstříc dálkám,
jak jeho smích v slunci září.
Vím dobře, co cílem jeho cesty je,
dobít srdce princezny spanilé.
Když potkají se tváří v tvář,
ona touží dotknout se prince zas.
On nebrání se, objímá ji, tiskne k sobě,
oba klesnou v zem v té dávné době.
Když hledí do očí si sobě v úctě samé,
princezně tekou slzy horké a slané.
Pokračování básničky
když svoje trable, smutky odkládám?
Sním o princi s kšticí tmavou,
statným tělem, krásnou hlavou.
Do tváře nevidím, nezkoumám ji,
totiž, mé srdce vidí přesněji.
Zavírám oči slastí a čekám.
Cítím úsměv, jež mi prolétl tváří.
Vidím prince jet vstříc dálkám,
jak jeho smích v slunci září.
Vím dobře, co cílem jeho cesty je,
dobít srdce princezny spanilé.
Když potkají se tváří v tvář,
ona touží dotknout se prince zas.
On nebrání se, objímá ji, tiskne k sobě,
oba klesnou v zem v té dávné době.
Když hledí do očí si sobě v úctě samé,
princezně tekou slzy horké a slané.
Pokračování básničky
Babička má Adélku,
má od písku prdelku.
Nemůže jít sama příště
do mokrého pískoviště.
Příště navštívíme hřiště,
nebo půjdem do bludiště.
má od písku prdelku.
Nemůže jít sama příště
do mokrého pískoviště.
Příště navštívíme hřiště,
nebo půjdem do bludiště.
Narozen do světa plného změn.
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 25. 8. 2010 - 7:15
Posláno: 35x
Známka: 2,14 od 35 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Tvář letmo laskám plachým polibkem,
jak kolibřík se květu zlehka dotýká,
já v šeru zřím Tvou svůdnou siluetu a čas,
ten s Tebou mocně utíká.
jak kolibřík se květu zlehka dotýká,
já v šeru zřím Tvou svůdnou siluetu a čas,
ten s Tebou mocně utíká.
Básničky 14291 - 14300 / 15803
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy