Viděl jsem na nebi anděla, měl tvář ženy, tělo laně,
marně jsem k němu vzpínal své upracované dlaně.
Letěl nízko, nizoučko, téměř jsem se ho dotýkal,
měl nádherná bílá křídla, byl to všech andělů král.
Proletěl jak lehký závan větru kolem mé tváře,
andělé nemají rádi nepoctivce a lháře.
Chtěl jsem ho jen požádat, zda nepomohl by člověku,
on se však vznesl do nebe a mně bylo do breku.
Ne každý člověk se andělem státi může,
vždyť život jsou i trny, nejen voňavé růže.
Žijme proto svůj život každým dnem, každou hodinou,
neb nevíme, kdy naše dny na tomto světě pominou.
Spoj písmenko k písmenku, ze slov utvoř větu,
potom napiš, o čem chceš, třeba o tomhle světu.