Verše

Byl jsi kamarád,
kterého jsem měl tak rád.
Nikdy jsem nezažil,
aby kamarádství člověk tak rozzářil.
Chci vědět sám,
jaký posmrtný máš teď plán.
Lidem je tak smutno tohoto dne,
kdy odešel syn, bratr, kamarád, vnuk,
no prostě dobrej kluk.
Lítostí budou podzimní dny znít,
o tobě si už můžu nechat jenom snít.
Dnes jsem se tě ptal:
„Jak se máš a jaký jsi měl den?”
Ale bohužel to byl jen sen.

V hlubinách lesa temnota vládne,
mou odvahu strach napadá,
cítím, jak tělo i duše slábne,
v tom do listí se propadám.

Kolem dokola mlhou obklopená,
přede mnou osoba v kápi zahalená,
upřela na mě svůj podivný zrak
a strach se proměnil v noční můru,
nade mnou se tyčil obrovský mrak,
když upřela já svůj zrak vzhůru.

V hlubinách lesa jsem zůstala sama,
temnota mě v mlze zanechala.
Ta osoba s upřeným zrakem
odešla spolu s obrovským mrakem.

Odešla se slovy, že se ještě vrátí,
že skončí, co začala,
že můj osud zvrátí,
chce, abych tu zůstala?

Sama v temnotě zůstat jsem nechtěla,
tak jsem se na útěk zběsile vydala,
měla jsem strach, že zpátky se vrátí,
že skončí, co začala, že můj osud zvrátí.

Měla jsem pravdu,
už zacítila jsem ten dech.
Stála hned za mnou,
to byl ale PECH!

Znám jednoho Inda
a ten, když ho vyndá,
tak mu bimbá
deset metrů
proti větru.

Na louce ležím v kvítí,
sluníčko krásně svítí,
dívám se na obrázky plující,
záhy však z oblohy mizící,
je tam princezna zakletá,
před níž mladík pokleká,
obláčky tvoří srdíčka,
již padla první hubička,
princezna se ze snů probudí,
co bude dál, jen hvězdy ví.

Zkouší malá Anetka,
co dokáže žiletka.
Už ji těžko sevře v hrsti,
uřízla si všechny prsty.

Pár jsme byli nejšťastnější,
všechno pro nás hezčí bylo,
při polibcích nejkrásnějších
nic nám nechybělo.

Tys byl můj a já zas tvoje.
Jeden pro druhého život žil.
Někdo nám tu lásku nepřál
a všechno to pokazil.

Teď jsem zůstala sama
a ty jsi zůstal sám.
Jenom krásný vzpomínky
navždy zůstanou nám...

Velký kocour na čtyřkolce
honí myšku na motorce,
až jí padne červená,
s chutí si ji k jídlu dá.

Koulelo se vajíčko,
koulelo se s vršku,
narazilo na kámen,
rozbilo si držku.

Kde jsi, má lásko, kde jsi, má touho?
Bez tebe každičká chvíle trvá moc dlouho.
Z okna se dívám, hvězd je plné nebe.
Já v každé z nich vidím, lásko má, jen Tebe.
Posílám ti hubičku na líčko.
Měsíce se ptám:
Zdali máš mě ráda aspoň maličko?

Já jsem malej mraveneček,
vysmívám se osudu,
vylezu si na kopeček,
vola dělat nebudu.
Peníze mi Pán Bůh nedal,
tak co bych tu ještě hledal,
proletím se chvíli snad,
stal se ze mě sebevrah.