Básničky 13861 - 13870 / 15865
Vlci kam jdou večer spát?
S jakýmpak asi sebevědomím vstávají?
Jsou to úžasná zvířata... a přece lidé zapomínají...
Proč? Jsou v zoologických zahradách!
Vždyť mají stejná práva jako my!
Na svobodu a svůj život!
Proč to není jako dřív?
Život bez hranic a život veliké svobody!
A za vše může vývoj a zatracený zákony!
Neříkám, že neměl by být řád, ale svoboda!
S jakýmpak asi sebevědomím vstávají?
Jsou to úžasná zvířata... a přece lidé zapomínají...
Proč? Jsou v zoologických zahradách!
Vždyť mají stejná práva jako my!
Na svobodu a svůj život!
Proč to není jako dřív?
Život bez hranic a život veliké svobody!
A za vše může vývoj a zatracený zákony!
Neříkám, že neměl by být řád, ale svoboda!
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 20. 2. 2011 - 16:49
Posláno: 63x
Známka: 2,58 od 69 lidí
Přidal: Leelooo w.
Autor: © leelooo w.
OHODNOCENO
Jaro - ó, ráj.
Slyš.
Probouzím.
Taji.
Uvolním každičkou tíž.
Svatební závoj rozuzlím.
Z přikrývky koberec v kraji.
Dýchej tváří k paprskům,
nepospíchej, už voním,
jemně a přec mocně rozkvetu.
Pařáty vran rozpálím k úprkům,
po úmoru je se skřivánky směním,
krutovládu pod stíny na čas zametu.
Slyš, až poprvé zašumím.
Probouzím Tvé studánky.
Taji, když chci mermomocí těšit.
Slyš.
Probouzím.
Taji.
Uvolním každičkou tíž.
Svatební závoj rozuzlím.
Z přikrývky koberec v kraji.
Dýchej tváří k paprskům,
nepospíchej, už voním,
jemně a přec mocně rozkvetu.
Pařáty vran rozpálím k úprkům,
po úmoru je se skřivánky směním,
krutovládu pod stíny na čas zametu.
Slyš, až poprvé zašumím.
Probouzím Tvé studánky.
Taji, když chci mermomocí těšit.
Stýská se mi, chci Tě obejmout
a nikdy Tě z náruče nepustit,
protože Ty jsi moje rodina,
kterou nechci opustit...
Jsi můj celý svět,
polibků dám Ti víc jak pět...
Dám Ti jich tolik, kolik je na nebi hvězd...
Když se bojím, tak v ozvěnách slýchám Tvůj hlas,
a proto chci se bát, protože ho uslyším zas...
Pokračování básničky
a nikdy Tě z náruče nepustit,
protože Ty jsi moje rodina,
kterou nechci opustit...
Jsi můj celý svět,
polibků dám Ti víc jak pět...
Dám Ti jich tolik, kolik je na nebi hvězd...
Když se bojím, tak v ozvěnách slýchám Tvůj hlas,
a proto chci se bát, protože ho uslyším zas...
Pokračování básničky
Na Baník rád chodím,
brany tudy fotím,
tyčka, břevno, sít,
na score nesvítí nic!
Stále jenom nula,
proher velká šnůra,
trenér říká: „Smůla.”
Jednou přijde štěstí,
všeci tudy vřeští.
Je nás tudy pět a půl,
Baník bude vždycky tvůj!
brany tudy fotím,
tyčka, břevno, sít,
na score nesvítí nic!
Stále jenom nula,
proher velká šnůra,
trenér říká: „Smůla.”
Jednou přijde štěstí,
všeci tudy vřeští.
Je nás tudy pět a půl,
Baník bude vždycky tvůj!
Každý den vstávám s přetvářkou
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.
Skleróza až dostaví se
a vráskami prokvetou ti líce,
ty nelekej se a vzhůru hleď,
nasedni na koště a leť.
Skleróza pak donutí Tě
vzpomenout si ve chvilce,
žes nechala ležet zuby
na lince ve sklínce.
Pryč jsou doby,
kdy lákala Tě těla svalovců.
Za chvíli to bude jistit
jen domov důchodců.
a vráskami prokvetou ti líce,
ty nelekej se a vzhůru hleď,
nasedni na koště a leť.
Skleróza pak donutí Tě
vzpomenout si ve chvilce,
žes nechala ležet zuby
na lince ve sklínce.
Pryč jsou doby,
kdy lákala Tě těla svalovců.
Za chvíli to bude jistit
jen domov důchodců.
OHODNOCENO
Proč u tvého hrobu musím stát
a pořád se jenom na něco ptát.
Vím, že mi tě osud vzal,
a nemohu to vrátit zpátky,
ale nikdy ses mě na nic nezeptal.
I přesto tvou památku budu uctívat dál.
a pořád se jenom na něco ptát.
Vím, že mi tě osud vzal,
a nemohu to vrátit zpátky,
ale nikdy ses mě na nic nezeptal.
I přesto tvou památku budu uctívat dál.
Jsi moje láska žhavá, co mi sílu dává,
jsi chladivá jak tráva, kterou já mám.
Jsi můj měsíc, když je noc
a já od večera do rozednění na tebe myslím dost.
Jsi můj vánek fantazie, co nemá mezí,
jestli znáš a miluješ, tak víš, o co tu běží.
Láska, to je hurikán, co srdce tvé ovládne,
všední den je jako zázrak
a ty nechceš ztratit nic z toho dne.
jsi chladivá jak tráva, kterou já mám.
Jsi můj měsíc, když je noc
a já od večera do rozednění na tebe myslím dost.
Jsi můj vánek fantazie, co nemá mezí,
jestli znáš a miluješ, tak víš, o co tu běží.
Láska, to je hurikán, co srdce tvé ovládne,
všední den je jako zázrak
a ty nechceš ztratit nic z toho dne.
Zavřel bych oči
a viděl bych tebe, jak vypadáš,
jelikož miluji tu zář,
co z tebe vyzařuje.
I když už jseš s jiným dlouho,
nemohu uhasit tu touhu,
co nosím denně v srdci,
i když mě občas bolí
kvůli tomu, že jsem nemohl být déle s tebou.
Ale ta touha ve mně stále hoří
a vím, že nezmizí jen tak hned
tenhle cit, který k tobě cítím mnoho let.
I když mě nebaví mnoho psát,
však nestydím se tě milovat.
a viděl bych tebe, jak vypadáš,
jelikož miluji tu zář,
co z tebe vyzařuje.
I když už jseš s jiným dlouho,
nemohu uhasit tu touhu,
co nosím denně v srdci,
i když mě občas bolí
kvůli tomu, že jsem nemohl být déle s tebou.
Ale ta touha ve mně stále hoří
a vím, že nezmizí jen tak hned
tenhle cit, který k tobě cítím mnoho let.
I když mě nebaví mnoho psát,
však nestydím se tě milovat.
Na křídlech pegasů, s Faraonem v zádech,
z reality do snů, na jeden nádech.
Tam, zpátky, všechno se mění,
tohle musí být sen, tohle realita není.
Zákoutí myšlenek,
zevnitř i navenek,
šedá a tajemná
je realita má.
Bijící na poplach, brány hradu střeženy,
nikoho nezajímá, jak teď je mi.
Sladká a líbezná, náročná přání,
ze Slunce na Měsíc, plním na požádání.
Jak Elf v obležení Orků,
mý tělo impulzuje do kostí morku.
Pevná zem pod nohama,
otevřené nebe nade mnou,
tak jdeme dál, tou krajinou kouzelnou.
Říše divů, nebo blbý vtip?
Sen nebo realita, kde mi bude líp?
z reality do snů, na jeden nádech.
Tam, zpátky, všechno se mění,
tohle musí být sen, tohle realita není.
Zákoutí myšlenek,
zevnitř i navenek,
šedá a tajemná
je realita má.
Bijící na poplach, brány hradu střeženy,
nikoho nezajímá, jak teď je mi.
Sladká a líbezná, náročná přání,
ze Slunce na Měsíc, plním na požádání.
Jak Elf v obležení Orků,
mý tělo impulzuje do kostí morku.
Pevná zem pod nohama,
otevřené nebe nade mnou,
tak jdeme dál, tou krajinou kouzelnou.
Říše divů, nebo blbý vtip?
Sen nebo realita, kde mi bude líp?
Život a svět
» Různé
Přidáno: 16. 2. 2011 - 12:12
Posláno: 78x
Známka: 2,59 od 88 lidí
Autor: © Zikky
OHODNOCENO
Básničky 13861 - 13870 / 15865
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2026 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno. | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy