Verše

Ústa mi zavři polibkem,
oči mi zavři dlaní.
A popros noc, ať nás přikryje,
dva v jedné kůži milování...

Kdo mi chce splnit největší přání,
ať vězí, že bohužel není k mání...
Proč jen mě, lásko má, nemiluješ?
Protože v mém srdci navždycky jseš...

Brečel jsem,
a věděl jsem, že ztratil jsem
vše, co měl jsem rád,
co jsem dále mohl milovat,
ale nastal zlom v jeden den,
kdy rozplynul se můj krásný sen.
Lží svojí zranila lásku moji,
není to poprvé, to si pamatuji.
Jak teď zachovat se mám?
Mám být s ní, nebo sám?
Co když zalže znova,
poznám to, nebo budu za vola?!
Rozhodl jsem, že dál pojedu sám,
buď to zvládnu, nebo zase nabourám.

Jsi moje modré z nebe,
tvá nepřítomnost mě zebe...
Proto buď pořád se mnou,
tímto světem jděme ve dvou.

S rozbřeskem rána nového,
já hledám kolem sebe něco krásného,
něco, co náladu mi naladí,
nebo někoho, kdo mě po tváři pohladí.
Měla bys chviličku
a propůjčila mi svoji ručičku,
na jeden dotek dlaní,
já miluju dotýkání.
Já miluju více věcí,
a ty to víš přeci.
Tak něco s tím provedem,
než se ze snu proberem.

Prázdný zvuk srdce v hrudi mé zní,
já zůstal jsem sám a ona to ví.
Proč na ni stále myslet musím,
vždyť se těmi myšlenkami trápím a dusím.
Pár pohledů jejích očí,
pár jejích doteků a svět se se mnou točí.
Sáhla hluboko do srdce mého
a nechala tam kus srdce svého.
Ale i tak mám srdce prázdné,
odešla a skončilo to krásné.
Teď už mám jen ty vzpomínky na ni,
na krásné srdce a tělo k zulíbání.
Miluji tě a do očí ti to chci říci,
prosím vyslechni mě
a oprav srdce mé prázdnotou znící!

Tvoje vlasy,
jsou z jiného světa asi,
tolik krásy...
Tvoje očka,
taková má nejkrásnější kočka,
jsi moje modroočka...
Tvoje pusinka,
je sladká jako brusinka,
ani velká, ani malinká...
Ty celá,
jsi má víla vysněná,
takovou nikdo nemá...

Nevím, čemu věřit mám,
když se na tě podívám.
Krásný úsměv a krásné oči,
hlava se mi z toho točí.
Bolest mi mé srdce souží,
kdoví kdo tohle skončí.

Když hvězda na nočním nebi zasvítí,
nic se nezmění v našem žití,
ale když ten záblesk zasáhne naše srdce,
tak se zastavíme a uvědomíme si přece,
že život není jen plný shonu a negativních věcí,
že ten záblesk je dotek lásky, co dál bují v srdci.
Co hvězda, to zamilovaný pár,
když vidím hvězdu, vím, že někdo není sám,
i já svoji hvězdu mám,
jsem totiž do tebe, lásko, zamilován!

Ublížila mi láska,
věřil jsem jí a ta černá páska
přes oči,
co skryje vše, co vyskočí,
tajila plno malých lží,
bolí mě z toho srdce,
protože to to srdce ví.
Nejsem bezcitný kus ledu,
miloval jsem ji, miluji ji a milovat ji budu.
Zneužila důvěry, kterou láska přináší,
dívala se mi do očí
a věděla, že mé srdce to nesnáší
a přesto lhala
a přesto si za tou lží stála.
Moc mě teď mrzí, že to tak skončilo,
stačilo říkat pravdu, vše by se změnilo.
Proč pod záminkou lásky lidi ubližují,
proč si ji necení a raději ji zneužijí.
Slova „Miluji tě” neexistují,
jen těmi slovy lidi s Vámi manipulují!
Já těm slovům Nedůvěřuji! Už Ne!!!