Verše

Využíval jsi mě jen,
nikdy jsi mě rád neměl,
byls jen ty, nikdo další pro tebe neexistoval,
tys nikoho nemiloval,
pořád si stěžoval,
holky jsi jen využíval,
jejich sebevědomí pošlapal,
jejich důvěru zlámal,
srdce jim vyrvával,
pak jsi ho na kousíčky zlámal,
a nám, holkám, jsi pak nadával,
že dívky jsme lehké,
a sám ses po holce každé
otáčel a spolu jste flirtovali,
my jsme nesměli nic ani říci.
Velká muka to byla,
život žádný,
není divu, že některé ho samy ukončovaly.
Tys ani jednu slzu neuronil,
nevnímal jsi to, co jsi ztratil...

Láska je pouhý klam,
to už znám,
kluci mizerové a bídáci jsou,
všichni podvádějí, slušných málo je,
holky o trošku líp na tom jsou,
většinou jsou věrné,
a city mají upřímné.
Bolest, smutek a zlost,
i když říkáš si „už dost!”,
nepřestanou, neodejdou,
pořád pronásledovat Tě budou,
ve zlosti pak máš jenom přání,
pro toho, co ti srdce zlomil,
pak zahodil,
„ať Tě smrt schvátí,
a již více nenavrátí,
přeji Ti, ať v pekle shniješ,
ať již víc nikomu neubližuješ!”

Během mžiku ztratil jsem vše, co jsem chtěl,
lásku, něhu, pochopení, můj život zase potemněl.
Je jiná než ty ostatní,
já nedovedu myslet na jinou, jen na ni.
Dotkla se mého srdce a nechala tam šrám,
proč udělal to někdo zase a já zůstal sám.
Je to ta pravá, já to vím,
nikdo mi to nevymluví, já dál sním.
O tom, že srdce mé si do dlaně veme,
že změní se všechno a my se pomilujeme!

Život je krásný, když máte s kým žít,
život je krásný, když Vás má ráno kdo políbit.
Život je krásný, když plní se Vám sny,
život je krásný, když s láskou trávíte své dny.
Život je krásný, když milovat můžeš,
život je krásný, ale sám nic nezmůžeš!

Jel krteček,
na kopeček,
180 v hodině,
zas nevybral zatáčku,
skončil v seně,
a rozmlátil si klapačku.

Slunce zapadlo
a mě napadlo,
kde asi je.
Anděl z mých snů,
princ mých dnů,
co mě miluje.

Podzimní vůně se venku vznáší,
a už brzy přijde měsíc září.
Listy jsou rudohnědě zbarveny,
vypadají jak do nebe šlehající plameny.

Koukej na to, vole,
za vsí hoří pole,
k nebi stoupá zář,
zapálil ho žhář.

Hasiči tam hasí,
co jim síly stačí,
uhasit však nemohou,
jiskry lítaj oblohou.

Fízlové s čmuchacím psem
běhaj zlostně tam a sem,
na práci jim oheň svítí,
sotva však někoho chytí.

Žhář už totiž na svém kole
ujíždí přes meze, pole,
občas pohledem se vrací
k dobře vykonané práci.

Dohořelo nad ránem,
zůstala spálená zem,
kudy plamen včera šel,
spálil všecko na uhel.

Jen pro tebe tluče mi srdce,
jen pro tebe držím ho v ruce,
jen pro tebe tam leží,
jen pro tebe se snaží,
jen pro tebe a lásku tvou,
jen pro tebe je srdce duší mou,
jen pro tebe ukážu, co v něm je,
jen pro tebe mi na dlani bubnuje,
jen pro tebe, tak si ho vem,
jen pro tebe, podívej se sem,
jen pro tebe žiji tento den,
nedovol prosím, ať je to jen sen.

Nevěděla jsem, co je láska,
dokud jsem tě nepoznala,
nezažila jsem opravdové štěstí,
než jsem tě potkala.
Děkuju, že jsi mi ukázal,
co je svět.
Snad tě aspoň trochu potěší
těchhle pár vět.