Verše

Noc je čarokrásná sestra dne,
ten nejkrásnější čas to je,
buď se někde na diskotéce tancuje,
nebo s mým miláčkem doma miluje.

Dobrý den celý den,
přichází k vám komínem
na mour, saze specialista,
spokojenost, ta je jistá.

Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval jí pláč,
viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané,
viděl její třesoucí se ruce,
cítil, jak moc ji bolí srdce.
Nevěděl, že takhle bolí láska,
netušil, že tohle je ta kráska,
ta, kterou opustil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.
Chytil ji za ruku a prosil, aby mu odpustila,
ona vstala a navždy ho opustila...

Noc a den,
chci tebe jen,
den a noc,
miluju tě moc.

Láska, to je krásné slovo,
na světě je jí mnoho.
Všude, kam se podíváš,
zamilované lidi máš.

Přátelství a láska vždycky někdy zmizí,
i po tom všem, co jsme si prožili,
„dnes jsme si cizí”!

Déšť padá na tvou tvář,
oheň v očích máš,
jsi moje čarokráska
a v mém srdci je láska.

Heč, na Karlštejně jsem byla.
Ale nejkrásnější kapli jsem stejně neviděla,
protože jsem se u konce málem poblila.
Než jsem si to uvědomila,
tak jsem vzápětí omdlela.

Noc je ještě mladá,
a mně se špatně skládá,
chybí mi tu můj milý,
vzpomínám, jak spolu jsme byli...

Nikdy bych netušil, co se stane,
když v tobě největší láska vzplane.
Cítíš se jako v nejhezčím snu
a užíváš si rajských dnů.