Verše

Tenkrát, jedenkrát v prosinci,
doba těžší, než počítat rovnici.
Doba naší lásky, pokud tedy byla,
pokud byla opravdová a nezařídila ji víla.
Jestli jsi mě měl rád
a ten náš vztah bral jako chození,
znamená, že jsme si byli v minulosti souzení.
Když to tak bylo v minulosti,
proč by to tak nebylo v budoucnosti.

V mém srdci se absolutně nic nezměnilo,
ale nedávno mě mé myšlení s rozumem opustilo.
Již jsem ti řekla, že tě miluji, všelijak,
vypadá to, že jsem na tobě závislá jako maniak.
Nedokážu na tebe přestat myslet,
strašně bych si přála tvé oči vidět.
Miluji je, ovšem tebe samotného taky,
má láska je větší než bouřkové mraky.

Když byla naše šance dříve, Marku,
je i teď a ty bys mi mohl dát
jeden z mých nejtajnějších dárků.
To nejcennější by bylo srdce tvé nebo pusa,
zamotalo by mi to hlavu
a zapomněla bych, jak vypadá husa.
To nejsilnější, co patří jenom mně,
jsou city, které ti říkají, miluji tě!
Moje city k tobě jsou ukryté v srdci
a oplývá je láska,
lásce k tobě nezabrání
ani nejsilnější šedá páska...

Tak jako hrníček s talířkem
k sobě nerozlučně patří,
tak i přítel s přítelem
jsou jako rodní bratři.

Hrníček bez talířku
zeje prázdnotou,
talířek bez hrníčku
prostou „čistotou”.

Ač jejich „vztah”
zdá se býti „křehčí”,
život ve dvou
je přece jenom lehčí.

Můj milý Šmudýlku,
moc mi scházíš,
chci líbat tě aspoň chvilinku,
ale ty se u mě nenacházíš.

Snad až se vrátím,
dáš mi pusinku, snad víc.
Já pohladím tvou hlavinku
a dám ti polibků na tisíc.

Stříbrné perly padají z nebe,
pokryjí krajinu okolo tebe.
Laskají, omyjí ti něžně skráně,
stříbřité tůňky obklopí stráně.

Příroda pláče, srdce má z duhy,
zásobí vodou stružky a struhy.
Marnivá krajina v kaluž se vzhlíží,
stříbrné stužky se s oblohou kříží.

Pracovitá slepička
snesla zlatá vajíčka.
Teď EVROPSKÁ UNIE
slípku za to zabije.

Porušila danou normu,
ukázala „svoji formu”,
prodávaj je v Tescu,
sláva, nazdar Česku!

Když tmavý plášť noci
obleče si den,
všechno je tiché
a chystá se jít spát,
já musím vzpomínat
na tebe jen.
Co asi děláš?
Nač myslíš?
Máš mě ještě rád?

Modré zvonky na paloucích
odzvonily prázdninám.
Viď, potoku, stýská se ti!
Vyhrálo si s tebou dětí,
dlouho budeš zase sám...

V jedné telce se politici smějí,
že se vajec nenajedí,
však oni se nají dál,
kokokokodák!
Nečas se tam dále řehtá,
pošlete tam na něj čerta!
V obchodech máme hnusy,
a Paroubek dostává pusy!
Nezaměstnanost v Česku jde stále dál,
Kalousek jde si na bál!
Stát si půjčuje čím dál víc,
a politici - ti nedělají nic!
Je to hrozné otřesné,
politici, zlepšete se!

Časně ráno vstává,
buzeruje nás hlavně z rána.
(kohout)

Je to boxer v ringu,
který běží přes les
a skáče přes mez.
(divoké prase)

Střílí se ze mě, dokud mohu,
až nemohu, jsem bez kulek,
doplň rychle, už jsem klek!
(puška)

Objevují se na mně barvy všeho druhu,
v kině dlouhou dobu pobudu.
(filmové plátno)

Létám večer, tak i v noci,
všude trefím bez pomoci,
dělám světlo,
tak co jsem to?
(světluška)

Hopká zajíc přes pole,
měl to vzít radši na kole,
ale co, tak už se stalo,
tak mu to víc práce dalo,
stejně ti košíček dal,
co pro tebe nachystal.
Snad ti radost udělal :-)