Verše

Beránek v kuchyni nádherně voní,
tatínek maminku s pomlázkou honí.
Chlapeček s řehtačkou radostí jásá,
tatínek mamince na zadek plácá.

Hody, hody doprovody,
co dělat se sklenkou vody,
nalijte mi panáčka,
zatančím vám kozáčka.

Hody, hody doprovody,
proklaté velikonoční hody,
pár vajíček jsem si dal,
hned mi cholesterol vyskákal,
pomlázka je bohatá,
žlučníkový záchvat mě neláká.

Tys ukázal mi, jak jde svět,
že není pouze černobílý,
své představy tak beru zpět,
tvé postřehy vždy moudré byly.

Duše lidí jsou barevné,
jak barvy listí a jejich hávů.
Nejsou jen dobré a pouze zlé,
jsou pestré jako křídla pávů.

V žluté se žluč jen odráží
a fialová bledne závistí.
Člověk se setká s pakáží,
rudá ti lásku zajistí.

- A černá, to je smrt a skon,
bílá zas mládí, v duši shon
a růžová jak květin pýcha,
modrá zas věrností na tě dýchá.

Tys poznal lidi,
jsi osvícený,
mé oči teď více vidí,
já nechávám je otevřeny...

Barvy se učím poznávat
a zkušenosti někdy bolí,
hrajeme šachy - pat či mat,
život mě naučil žít své story.

Všechno se ve mně chvěje,
jen já vím, co se děje.

Zase je vedle mě prázdné místo.

Jediný pohled mi stačí,
mé obočí se zase mračí.

Cítím se jak přelidněné město.

Plná emocí a přání,
přitom tak sama a anonymní.

Snad jednou změní se to.

Ty se mnou zůstaneš navždy,
mé srdce nebude cítit se prázdný.

Slepička je snese,
zajíček donese,
pohladí vaše srdíčka...
Co je to?
Přeci - velikonoční vajíčka!

Svátky jara nadcházejí,
zvířátka se předhánějí
v co největší aktivitě,
však to sami uvidíte,
stačí jenom vyjít ven
a ponořit se v jarní sen.

Do hnízda nám slepička
snesla drahá vajíčka.
Přírodní, ty natural,
drahší jsou jak z čokolády,
kam to jen ten svět spěje,
nevím, zda si najdu rady.

Ať už ty nádherně malované,
nebo jen ty hezky bílé,
i tak si vezmou šibači a oblívači,
které jsou jim více milé.

Vajíčka prý zlacnějí,
kdo ví, kdo má to v moci,
přijde k tomu určitě,
ale nejdříve až po velký noci.

Vláda naše jednolitá
zasedá v určeném to termínu,
doufám, že omluví se ve vyhlášení
všem majitelům zapalovačů
za vesmírnou to cenu benzínu...

Jaro klepe na vrátka,
přijdou nová kůzlátka,
na koledu k vám přijdeme,
všechno dobré pobereme!
Nádivka a mazanec,
to je prostě dlabanec!

Tenkrát, jedenkrát v prosinci,
doba těžší, než počítat rovnici.
Doba naší lásky, pokud tedy byla,
pokud byla opravdová a nezařídila ji víla.
Jestli jsi mě měl rád
a ten náš vztah bral jako chození,
znamená, že jsme si byli v minulosti souzení.
Když to tak bylo v minulosti,
proč by to tak nebylo v budoucnosti.

V mém srdci se absolutně nic nezměnilo,
ale nedávno mě mé myšlení s rozumem opustilo.
Již jsem ti řekla, že tě miluji, všelijak,
vypadá to, že jsem na tobě závislá jako maniak.
Nedokážu na tebe přestat myslet,
strašně bych si přála tvé oči vidět.
Miluji je, ovšem tebe samotného taky,
má láska je větší než bouřkové mraky.

Když byla naše šance dříve, Marku,
je i teď a ty bys mi mohl dát
jeden z mých nejtajnějších dárků.
To nejcennější by bylo srdce tvé nebo pusa,
zamotalo by mi to hlavu
a zapomněla bych, jak vypadá husa.
To nejsilnější, co patří jenom mně,
jsou city, které ti říkají, miluji tě!
Moje city k tobě jsou ukryté v srdci
a oplývá je láska,
lásce k tobě nezabrání
ani nejsilnější šedá páska...