Básničky 12541 - 12550 / 15803
Plavou ryby v hejnu,
je to parta cejnů,
založili kapelu
v létě na chmelu,
plujou dobít svět,
New York tam a zpět.
je to parta cejnů,
založili kapelu
v létě na chmelu,
plujou dobít svět,
New York tam a zpět.
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 8. 8. 2012 - 18:06
Posláno: 31x
Známka: 2,49 od 35 lidí
Autor: © www.verse.cz
OHODNOCENO
Podívej, Milý,
pohlédni na nebe,
v tu danou chvíli,
je modré pro Tebe.
Podívej, Milý,
otoč se k oblakům,
na malou chvíli
poplujem na mraku.
Podívej, Milý,
polib mě do vlasů,
vzlétneme za chvíli
na křídlech Pegasů.
Podívej, Milý,
stul se v mé objetí,
právě v tu chvíli,
chci být v Tvém zajetí.
Podívej, Milý,
zahleď se do sebe,
s Láskou, co sílí,
stoupáme do nebe.
pohlédni na nebe,
v tu danou chvíli,
je modré pro Tebe.
Podívej, Milý,
otoč se k oblakům,
na malou chvíli
poplujem na mraku.
Podívej, Milý,
polib mě do vlasů,
vzlétneme za chvíli
na křídlech Pegasů.
Podívej, Milý,
stul se v mé objetí,
právě v tu chvíli,
chci být v Tvém zajetí.
Podívej, Milý,
zahleď se do sebe,
s Láskou, co sílí,
stoupáme do nebe.
Letěl kolem kos
a měl toho dost,
sotva křídly kroutil
a už se celý hroutil.
To vám bylo lamentů,
prý že je ze zvířamentu
a celý den tvrdě pracoval,
úplatky bral, dorty se ládoval.
a měl toho dost,
sotva křídly kroutil
a už se celý hroutil.
To vám bylo lamentů,
prý že je ze zvířamentu
a celý den tvrdě pracoval,
úplatky bral, dorty se ládoval.
Slyšíš? Já jsem ten vyvolený!
V hlavě mi křičí hlasy:
„Utíkej, rychle!” slyším vykulený
- z mých očí poznala jsi:
Můj strach...
Moji vůli...
Moji volbu...
Soudný den právě přichází
a Země lehne popelem!
Hrůza a děs mě provází,
studený pot stéká po těle.
Nejen z Arku Jana...
a další vyvolení,
měli dar hlasů - prokletí...
Vidím, jen čísla...
Nostradámem daná...
... a upadám do mdlob vzápětí.
Tu přišla velká a mocná vlna
- již nelze nikdy čas vrátit zpět.
Tak silná - a tak žáru plná,
popelem lehl celý Svět.
A z lidí zbyl jen stín.
V hlavě doznívá mi věta:
Pokrok se stal naším prokletím,
TEĎ právě NASTAL konec světa!
V hlavě mi křičí hlasy:
„Utíkej, rychle!” slyším vykulený
- z mých očí poznala jsi:
Můj strach...
Moji vůli...
Moji volbu...
Soudný den právě přichází
a Země lehne popelem!
Hrůza a děs mě provází,
studený pot stéká po těle.
Nejen z Arku Jana...
a další vyvolení,
měli dar hlasů - prokletí...
Vidím, jen čísla...
Nostradámem daná...
... a upadám do mdlob vzápětí.
Tu přišla velká a mocná vlna
- již nelze nikdy čas vrátit zpět.
Tak silná - a tak žáru plná,
popelem lehl celý Svět.
A z lidí zbyl jen stín.
V hlavě doznívá mi věta:
Pokrok se stal naším prokletím,
TEĎ právě NASTAL konec světa!
Život a svět
» Různé
Přidáno: 4. 8. 2012 - 12:52
Posláno: 71x
Známka: 2,27 od 84 lidí
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
Dnes jsem ve snu byla moucha,
co ji velký pavouk honil
- ta, co na útěku doufá,
že nebude brzy po ní.
Letěla jsem s prudkým větrem,
prolétla v Dejvické metrem.
Pavouk dlouhé nohy skládá,
podlé plány k lovu spřádá.
Nohy tenké, ochlupené,
sítě k lovu připravené...
Pomóc! Letím o život,
zažívám tak v hrůze šok.
Probouzím se, mávám dlaní,
tu mě vítá slunko ranní.
To byl ale divný sen,
vstávám, je tu nový den.
Když v tom po paži pavouk běží,
poznávám ho ze sna stěží.
Nechám se iluzí vésti,
když mi běží po zápěstí.
Odcházím s ním čile ven,
vítej, malý, dobrý den.
Rozběhni se na rozcestí
a přines mi trochu štěstí!
co ji velký pavouk honil
- ta, co na útěku doufá,
že nebude brzy po ní.
Letěla jsem s prudkým větrem,
prolétla v Dejvické metrem.
Pavouk dlouhé nohy skládá,
podlé plány k lovu spřádá.
Nohy tenké, ochlupené,
sítě k lovu připravené...
Pomóc! Letím o život,
zažívám tak v hrůze šok.
Probouzím se, mávám dlaní,
tu mě vítá slunko ranní.
To byl ale divný sen,
vstávám, je tu nový den.
Když v tom po paži pavouk běží,
poznávám ho ze sna stěží.
Nechám se iluzí vésti,
když mi běží po zápěstí.
Odcházím s ním čile ven,
vítej, malý, dobrý den.
Rozběhni se na rozcestí
a přines mi trochu štěstí!
Život a svět
» Různé
Přidáno: 4. 8. 2012 - 10:12
Posláno: 74x
Známka: 2,24 od 91 lidí
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
Tvůj úsměv a oči řeknou vše.
Klidně i nedobrovolně...
Nedáváš to na sobě znát,
však já poznal, že jsi smutná.
Bolí mě u srdce koukat na tebe,
jak jsi smutná a proklínáš nebe.
Kdyby to bylo v mých silách...
Zahnal bych tvůj smutek do kouta,
jenže to musí zvládnout jiná nestvůra.
Protože já nejsem tvůrce tvého smutku,
nemohu ho vyléčit...
Však ironie krutého světa mě donutila,
abych miloval ženu jménem Dominika.
Ženu, která drží smutek pro jiného,
asi krásného a doufám že hodného.
Přál bych ti šťastnej vztah víc než sobě,
jenže neskryju mé city k tobě.
Ty city jsou nejsilnější, když jsi se mnou...
Chovám se, jako bych nebyl sám sebou.
Ta láska... silná, krásná i bolestivá...
jen ta představa, že jsi má...
Klidně i nedobrovolně...
Nedáváš to na sobě znát,
však já poznal, že jsi smutná.
Bolí mě u srdce koukat na tebe,
jak jsi smutná a proklínáš nebe.
Kdyby to bylo v mých silách...
Zahnal bych tvůj smutek do kouta,
jenže to musí zvládnout jiná nestvůra.
Protože já nejsem tvůrce tvého smutku,
nemohu ho vyléčit...
Však ironie krutého světa mě donutila,
abych miloval ženu jménem Dominika.
Ženu, která drží smutek pro jiného,
asi krásného a doufám že hodného.
Přál bych ti šťastnej vztah víc než sobě,
jenže neskryju mé city k tobě.
Ty city jsou nejsilnější, když jsi se mnou...
Chovám se, jako bych nebyl sám sebou.
Ta láska... silná, krásná i bolestivá...
jen ta představa, že jsi má...
Ťapou malé ploštice,
do vesničky Hoštice.
Slunce, seno je už vítá,
Jahody i Erotika.
Pozdravily malou Božku,
taky režiséra Trošku,
Kameňák to vůbec není,
je to „chlapík” oblíbený.
Bere život s humorem,
co dostane „nás do kolen”.
Jeho žánr, je tak lidský,
pobaví nás skvěle vždycky.
A tak došly ploštice
do vesničky Hoštice
a plné dojmů, srandy k tomu,
spokojeně ťapou domů.
do vesničky Hoštice.
Slunce, seno je už vítá,
Jahody i Erotika.
Pozdravily malou Božku,
taky režiséra Trošku,
Kameňák to vůbec není,
je to „chlapík” oblíbený.
Bere život s humorem,
co dostane „nás do kolen”.
Jeho žánr, je tak lidský,
pobaví nás skvěle vždycky.
A tak došly ploštice
do vesničky Hoštice
a plné dojmů, srandy k tomu,
spokojeně ťapou domů.
Silnice klikatí se kolem města,
k lesnímu zákoutí vede cesta.
Slunce kouzlí stíny na tvář,
srdce bubnují vzrušením.
Noční snění neobjasní snář,
to jen racčí znamení.
Klepeta vlhké dlaně
hledají po těle cíle.
Tak se ukaž,
tak se snaž,
nic nepokaz.
Objednej hřejivé počasí,
ptačí zpívání,
stromové šumění
v zeleni zelený.
Stačí mi milostné objetí
v rokérském pojetí.
Písnička usedne na ret
a pak dlouhý let.
Z výšin bez balonu
pohlédneme dolu.
Za námi necháme
hedvábí z mechu.
Před námi několik vzdechů.
Blahem se ti rozplynu
nebo se proměním
v duhovou bublinu.
k lesnímu zákoutí vede cesta.
Slunce kouzlí stíny na tvář,
srdce bubnují vzrušením.
Noční snění neobjasní snář,
to jen racčí znamení.
Klepeta vlhké dlaně
hledají po těle cíle.
Tak se ukaž,
tak se snaž,
nic nepokaz.
Objednej hřejivé počasí,
ptačí zpívání,
stromové šumění
v zeleni zelený.
Stačí mi milostné objetí
v rokérském pojetí.
Písnička usedne na ret
a pak dlouhý let.
Z výšin bez balonu
pohlédneme dolu.
Za námi necháme
hedvábí z mechu.
Před námi několik vzdechů.
Blahem se ti rozplynu
nebo se proměním
v duhovou bublinu.
Můj Milý, Tys „zhasl” tak mlád,
jak hravá malá létavice...
... každý měl Tebe, Lásko, rád,
nevěřím, že nepotkám Tě nikdy více.
Vzpomínky čerstvé - tolik bolí,
dodnes Tě „vnímám” vedle sebe.
Tvůj náhlý skon mě k zemi „skolil”,
teď díváš se na mě dolů z nebe.
Nemohu nikdy zapomenout,
na Tvé polibky a na lásku...
- i po smrti jsem Tvou vyvolenou,
mám jen pár fotek - Tvých obrázků.
Můj něžný, v duši křehký a pro mě milý,
snad se „někdy” v neznámu sejdem zas.
Já přála bych si JEN na malou chvíli,
aby ses vrátil, alespoň na krátký čas.
Já chci ti říct, jenom: „Lásko,
jak moc mi chybíš dole na Zemi.”
A uplakaná, v ruce s černou páskou
žalostně křičím: „Miláčku, vrať se mi!”
jak hravá malá létavice...
... každý měl Tebe, Lásko, rád,
nevěřím, že nepotkám Tě nikdy více.
Vzpomínky čerstvé - tolik bolí,
dodnes Tě „vnímám” vedle sebe.
Tvůj náhlý skon mě k zemi „skolil”,
teď díváš se na mě dolů z nebe.
Nemohu nikdy zapomenout,
na Tvé polibky a na lásku...
- i po smrti jsem Tvou vyvolenou,
mám jen pár fotek - Tvých obrázků.
Můj něžný, v duši křehký a pro mě milý,
snad se „někdy” v neznámu sejdem zas.
Já přála bych si JEN na malou chvíli,
aby ses vrátil, alespoň na krátký čas.
Já chci ti říct, jenom: „Lásko,
jak moc mi chybíš dole na Zemi.”
A uplakaná, v ruce s černou páskou
žalostně křičím: „Miláčku, vrať se mi!”
Básničky 12541 - 12550 / 15803
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy