Verše

Už nikdy nevyjede vlak,
co vozil nás do oblak,
na nádraží vrcholné rozkoše,
láska nám spadla do koše...

Půlnoc
Ticho kolem mne
Jen písnička je se mnou
Nevěrná
Nevěrná
Zpívá se v písni
Takové slovíčko a tolik
Příliš tolik citů v jedné písni
Půlnoc
Zase mám odpouštět
Proč
Vždyť toužím po lásce
Pohlazení
Rozdala bych se celá
Nevěrná
Nechtěla jsem
A ti blízcí odsuzují
A necítí co ve mně
Neodpustí
Vím
Však ani já neodpouštím

Vešla jsem do knajpy, kde bylo nablito
Na stěně viselo ševcovský kopyto

Obracím do sebe pár zklyslejch vínek
Neřeším, že piju z rozbitejch sklínek

Co je to za podnik, hrůza mě jímá
Znavený servír už na baru dřímá

Tím pádem nemusím účet svůj platit
Koukám se z hospody zrychleně ztratit

Servír v ten okamžik přítomen duchem
Popelník letí mi na hlavu vzduchem

Pohledy začli jsme válčiti spolu
Mrskla jsem po něm hlt alkoholu

Trefa do sklivce, slepý snad není
A já jsem zdrhla - bez zaplacení

Rety téhle divy
dělají se mnou divy,
vzlétám.
Odhodlávám se k skutku,
odhazuji zbytky smutku,
minulost zametám.

Do krve spustil se z mozku mi jed
miluj mě, nečekej, tady a hned
naprosto úžasný chlap po mém boku
nemůžu přestat ho líbat, jsem v šoku

Miluji malůvku na jeho hrudi
miluji vařící písek, co studí
miluji celou svou širokou rodinu
pocite, vrať se mi na hloupou hodinu

Na prstě pálí mě dáreček ze zlata
spadly mi růžové brýle i s maskou
bože, co stojí to vedle mě za chlapa?!
právě jsem proběhla cílovou páskou

Roním slzy štěstí,
že po sérii pěstí
život mi konečně lásku dal.
Už ani nevím,
přes všechen ten splín,
jaké to bylo,
když jsem naposled miloval.

Na dlani mám pár korálků
Kulaté, barevné
Však bez života
Lesknou se ve třpytu svíce
Hladké, barevné korálky
Na niti navlečené
Jsou svědkem neskutečných chvil
Kdy mé srdíčko touží
Touží po tvé blízkosti
Hraji si s nimi
Kulaťoučcí svědci na niti
Mé štěstí
Nikomu nepoví
Co všechno sledují
Tajní spiklenci
Několik korálků na niti
Mlčící o mé lásce
Ten náramný
Náramek korálkový

Lešení kol kolem celého domu
uřízli důvodně několik stromů

sleduju na trubkách prdící ptáky
Vietnamci pouští si z cédéček fláky

jsem barbar v této hudební kultuře
zábava jejich se rovná mé tortuře

couraj tu balonem a zpívaj kraviny
kdyby mi raději přinesli noviny

vydržim hodně, i to jejich pění
hlavně, že budeme zateplení

Proti mně seděla,
do očí mi hleděla,
já oněměl...
Tohle se nedělá,
zlidšťovat anděla,
já tak ji chtěl...

Byla jsem manželka, dá se říct bez chyby
k přímému přenosu pivko jsem donesla
vařila, žehlila, chodila na ryby
všechno mé snažení krutě jsem odnesla

Manžel mi oznámil statusu změnu
všechno prý proběhne již velmi brzy
hledá si výjimečně půvabnou ženu
po jeho plánu mi vytryskly slzy

Nechce se dívat už na moje natáčky
chce ženu, ženu, co líce má rudé
chrstl mi do tváře zbytek mé omáčky
buchl si do stolu „A TAK TO BUDE”

Pár týdnů uběhlo, kde jsi, můj osude?
u zvonku choulí se smradlavý muž
hubený, zklamaný, už křičet nebude
chtěla jsem do prsou vrazit mu nůž

Našel tu ženu, co líce má rudé
překrásné líce a kulatý zadeček
jen trapná vzpomínka je vše, co zbude
uznal, že choval se jak malej blbeček

Druhý den koupil mi předrahé střevíce
omluvy, sliby tkou odshora dolů
smíření probíhá večeří u svíce
teď už vím jistě, že zůstanem spolu