Básničky 11971 - 11980 / 15803
kam jsem koukla tam jsem tě viděla
říct ti že tě miluju jsem ale nechtěla
pokaždé když jsem se z dálky
koukala do tvých očí
pocítila jsem že hlava se mi točí
bylo by hloupé přijít a říct
chtěla bych s tebou zbytek života být
nevím jaká by byla tvá odpověď
ale chtěla bych ji slyšet hned
ale moje ústa i srdce mlčí
zabíjejí mě tvé vlčí oči
teď jdu ale spát
nechám si aspoň o tobě zdát
říct ti že tě miluju jsem ale nechtěla
pokaždé když jsem se z dálky
koukala do tvých očí
pocítila jsem že hlava se mi točí
bylo by hloupé přijít a říct
chtěla bych s tebou zbytek života být
nevím jaká by byla tvá odpověď
ale chtěla bych ji slyšet hned
ale moje ústa i srdce mlčí
zabíjejí mě tvé vlčí oči
teď jdu ale spát
nechám si aspoň o tobě zdát
Osamělá, zasněžená,
stojí v parku lavička.
Nikdo na ni nesedává,
jenom kosí samička.
Zobákem se velkým chlubí,
pyšně vzhůru vzhlídá,
nikoho tam nepustí,
králoství to její bývá.
Brzy přijde jara čas,
snížek z lavky sejde.
Místo kosa budou zas,
sedávat, když noha nejde.
V odpočinku lidé dají,
čtení s sebou také mají.
Na lavičku usedají,
s kamarády, o životě povídají.
Lavečky ty v parku,
kdyby mohly vyprávět,
co slyšely od těch lidí,
příběhů za dlouhých let.
Milenci, jenž v noci nespí,
na měsíc se dívají,
v objetí se k sobě tulí,
na lavičce, líbají.
Ať nám samé dobré zprávy,
z laviček jen přichází.
Aby kos té barvy černé,
zpěvem dál, zas provází!
stojí v parku lavička.
Nikdo na ni nesedává,
jenom kosí samička.
Zobákem se velkým chlubí,
pyšně vzhůru vzhlídá,
nikoho tam nepustí,
králoství to její bývá.
Brzy přijde jara čas,
snížek z lavky sejde.
Místo kosa budou zas,
sedávat, když noha nejde.
V odpočinku lidé dají,
čtení s sebou také mají.
Na lavičku usedají,
s kamarády, o životě povídají.
Lavečky ty v parku,
kdyby mohly vyprávět,
co slyšely od těch lidí,
příběhů za dlouhých let.
Milenci, jenž v noci nespí,
na měsíc se dívají,
v objetí se k sobě tulí,
na lavičce, líbají.
Ať nám samé dobré zprávy,
z laviček jen přichází.
Aby kos té barvy černé,
zpěvem dál, zas provází!
OHODNOCENO
Pod rozkvetlým kaštanem,
kde vůně květů, v stínu spojí.
Stavba bílá, s křížem na ní,
to „Boží muka” stojí.
Ve výklencích zaoblených,
podobizny světců trojí.
Polní kvítí ve vázičkách,
stále čerstvě voní.
V křižovatce polních cest,
daleko od staveních,
doprovází poutníky své,
v cestách našich - dalekých.
Kristovo to utrpení,
vždy jeho boly cítíme,
dodává nám novou sílu,
pak se spolu modlíme.
Opatrujme tyto skvosty,
pokoru a lásku dejme.
Bůh nás stále doprovází,
na paměti vždycky mějme!
Jako maják v žití našem,
paprskem nás ozáří,
povede nás cestou dále,
lásku naši podpoří.
kde vůně květů, v stínu spojí.
Stavba bílá, s křížem na ní,
to „Boží muka” stojí.
Ve výklencích zaoblených,
podobizny světců trojí.
Polní kvítí ve vázičkách,
stále čerstvě voní.
V křižovatce polních cest,
daleko od staveních,
doprovází poutníky své,
v cestách našich - dalekých.
Kristovo to utrpení,
vždy jeho boly cítíme,
dodává nám novou sílu,
pak se spolu modlíme.
Opatrujme tyto skvosty,
pokoru a lásku dejme.
Bůh nás stále doprovází,
na paměti vždycky mějme!
Jako maják v žití našem,
paprskem nás ozáří,
povede nás cestou dále,
lásku naši podpoří.
OHODNOCENO
Veronika svátek má,
s přáteli ho oslaví.
Hudba při tom pěkně hraje,
v rytmu tanci, pobaví.
Sklenička se naplní,
cinkem o ně zazvoní.
Připijem si na zdraví,
s políbením na tváři.
Dáreček a kytička,
s pěkným vinšem popřejeme.
Potom hezká písnička,
k svátku, od našeho srdíčka.
Skleničku s tím červeným,
chutná také v soukromí.
K tomu malou chuťovečku,
pro tu dobrou náladičku.
Každý den má někdo svátek,
narozeniny i k tomu.
Proto slavme, pokud můžem,
vraťme se zas, zpátky domů!
s přáteli ho oslaví.
Hudba při tom pěkně hraje,
v rytmu tanci, pobaví.
Sklenička se naplní,
cinkem o ně zazvoní.
Připijem si na zdraví,
s políbením na tváři.
Dáreček a kytička,
s pěkným vinšem popřejeme.
Potom hezká písnička,
k svátku, od našeho srdíčka.
Skleničku s tím červeným,
chutná také v soukromí.
K tomu malou chuťovečku,
pro tu dobrou náladičku.
Každý den má někdo svátek,
narozeniny i k tomu.
Proto slavme, pokud můžem,
vraťme se zas, zpátky domů!
Svátky a tradice
» Svátek
Přidáno: 7. 2. 2013 - 9:35
Posláno: 53x
Známka: 2,20 od 123 lidí
Autor: © Laďa
OHODNOCENO
Vlahý večer nastává,
i vítr šel už spát.
Utichly ty ptačí trylky,
krásně venku, v létě spát.
Hvězdy zdobí oblohu,
jasně svítí Orion.
Na lavičce spolu sedí,
ona vlasy plavé, tmavé zase on.
Světlo z Luny dopadá,
na místa ku zasnění.
V touhu druhém, lásky jeho,
splní naše čekání.
Slova lásky šeptají,
hlavy vzhůru kloní.
V objetí se těla spojí,
nic, je v tomto nerozdvojí.
Svit té Luny doprovází,
úžasná a velká moc.
Zdrojem lásky pro milence,
toulají se celou noc.
Každý večer Luna svítí,
po věky a celý čas.
Životem nás doprovází,
když měsíc večer vyjde zas.
i vítr šel už spát.
Utichly ty ptačí trylky,
krásně venku, v létě spát.
Hvězdy zdobí oblohu,
jasně svítí Orion.
Na lavičce spolu sedí,
ona vlasy plavé, tmavé zase on.
Světlo z Luny dopadá,
na místa ku zasnění.
V touhu druhém, lásky jeho,
splní naše čekání.
Slova lásky šeptají,
hlavy vzhůru kloní.
V objetí se těla spojí,
nic, je v tomto nerozdvojí.
Svit té Luny doprovází,
úžasná a velká moc.
Zdrojem lásky pro milence,
toulají se celou noc.
Každý večer Luna svítí,
po věky a celý čas.
Životem nás doprovází,
když měsíc večer vyjde zas.
Dnešní den má zase šmouhy,
sluníčko, to nevidět.
Mlha padá stále dolů,
není vzhlédnout korun stromů.
V únoru to občas bývá,
ve středu i jiný den.
Nad obzorem slunce kývá,
proniknout přes mlhu jen.
Snad se mu to podaří,
mlhu snadno porazí.
Vykoukne tu zpoza mraků,
paprsek k nám dorazí.
Zas půjdeme z domů ven,
do přírody k potůčku.
Zmrzlé břehy zdobí jen,
studenou a známou naší vodičku.
Občas kolem uklidíme,
přístup k vodě má tu být.
Ve dne, také v tmavé noci,
chodí tiše laně pít.
Voda, dárce života,
bez ní nelze žít.
Čistá, chladná, pramenitá,
v přírodě vždy musí být!
sluníčko, to nevidět.
Mlha padá stále dolů,
není vzhlédnout korun stromů.
V únoru to občas bývá,
ve středu i jiný den.
Nad obzorem slunce kývá,
proniknout přes mlhu jen.
Snad se mu to podaří,
mlhu snadno porazí.
Vykoukne tu zpoza mraků,
paprsek k nám dorazí.
Zas půjdeme z domů ven,
do přírody k potůčku.
Zmrzlé břehy zdobí jen,
studenou a známou naší vodičku.
Občas kolem uklidíme,
přístup k vodě má tu být.
Ve dne, také v tmavé noci,
chodí tiše laně pít.
Voda, dárce života,
bez ní nelze žít.
Čistá, chladná, pramenitá,
v přírodě vždy musí být!
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 6. 2. 2013 - 13:58
Posláno: 28x
Známka: 2,32 od 28 lidí
Autor: © Laďa
OHODNOCENO
Velká vichřice mnou lomcuje
Mé nitro
Les s padlými stromy
V blátě vyjeté koleje
Mlha přede mnou
Mlha za mnou
Pohádka pro dospělé
Skvělé
Nejsem si jistá svými postoji
Napověz mi
Však slyším jiné hlasy
Z nebe padající
Zimní deštík
Kde jsou ty časy
Kdy slunce svítilo na tvoji tvář
Dnes pochmurno
Jen doteky hřející
Bušící kapky na kapotu
Opět slyším i tvá milující slova
Nikdo jiný se ke mne
Tak nechová
Jen ty, lásko
V člověčím davu jediný
Tvá ústa, tvé ruce,
Tvé oči
Vidí
Co nevidí lidi
Mé nitro
Les s padlými stromy
V blátě vyjeté koleje
Mlha přede mnou
Mlha za mnou
Pohádka pro dospělé
Skvělé
Nejsem si jistá svými postoji
Napověz mi
Však slyším jiné hlasy
Z nebe padající
Zimní deštík
Kde jsou ty časy
Kdy slunce svítilo na tvoji tvář
Dnes pochmurno
Jen doteky hřející
Bušící kapky na kapotu
Opět slyším i tvá milující slova
Nikdo jiný se ke mne
Tak nechová
Jen ty, lásko
V člověčím davu jediný
Tvá ústa, tvé ruce,
Tvé oči
Vidí
Co nevidí lidi
Pocity, ty různé máme,
o tom dneska těžko psát.
Jak je také prožíváme,
někdy v noci nejde spát.
Můžeme je rozdělit,
podle jejich dění.
Na ty pěkné vzpomínáme,
uložené, v našem snění.
Opakem jsou pocity,
co lidé v zášti dělají.
Těžko chápem jejich triky,
spát, nám ovšem nedají.
Pocit můžem vyjádřit,
radostí či smutkem.
Jako člověk chápající,
zapůsobí na nás skutkem.
Krásné máme pocity,
když láska v těle buší,
rozpálení jako kamna,
hoří nám i uši.
Neříkejte,
že to pravda není,
pocit lásky milujících,
člověka tak krásně změní.
Úžasné jsou pocity,
když na svět přijde dítě.
S maminkou jsou nerozlučně,
spojení, jak v pavučině sítě.
Pocity ať máme pěkné,
z naší práce, kterou máme.
Zdraví bývá někdy křehké,
pro radost vše uděláme!
o tom dneska těžko psát.
Jak je také prožíváme,
někdy v noci nejde spát.
Můžeme je rozdělit,
podle jejich dění.
Na ty pěkné vzpomínáme,
uložené, v našem snění.
Opakem jsou pocity,
co lidé v zášti dělají.
Těžko chápem jejich triky,
spát, nám ovšem nedají.
Pocit můžem vyjádřit,
radostí či smutkem.
Jako člověk chápající,
zapůsobí na nás skutkem.
Krásné máme pocity,
když láska v těle buší,
rozpálení jako kamna,
hoří nám i uši.
Neříkejte,
že to pravda není,
pocit lásky milujících,
člověka tak krásně změní.
Úžasné jsou pocity,
když na svět přijde dítě.
S maminkou jsou nerozlučně,
spojení, jak v pavučině sítě.
Pocity ať máme pěkné,
z naší práce, kterou máme.
Zdraví bývá někdy křehké,
pro radost vše uděláme!
OHODNOCENO
Básničky 11971 - 11980 / 15803
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy