Verše

Odpouštím ti tvé chyby,
zapomínám na ty tvoje sliby.
Hlavu plnou otázek na tebe mám,
ale milovat tě pořád nepřestávám.
Může člověk milovat až tak prudce?
Nikdy nechci zlomit naše společné srdce.
Vím, že si myslíš, že po tom všem ti nevěřím,
dlouho mi to trvá, než tomu uvěřím.
Už nebaví mě ty naše společné hádky,
pak volám jen Lásko, vrať se zpátky!
Odpouštím ti to, že jsi mě podvedl,
že nakonec jsi kvůli mně podlehl.
Vím, že bys to už znovu neudělal,
že jsi zapomněl na tu, kterou jsi taky miloval...
Z celého srdce, Lásko, věřím ti,
a proto ODPOUŠTÍM TI!!! ...

Miláčku, toužím po tobě tak moc,
a to je přede mnou ještě celá noc,
sny mé moc živé jsou,
počítám den za dnem, jak po sobě jdou.

Každý den jako by 48 hodin měl,
kéž bych ten čas posunout směl,
leč bohužel jen smrtelník jsem
a nikoliv pán času,
tak zbývá mi dál počítat dny,
kdy chytím tě kolem pasu.

Dlouhá doba je to, která nás dělí,
už chci být s tebou, chci být smělý,
vnímat tvůj tlukot srdce,
držet a svírat tvé dlaně v mé ruce.

Dívat se do tvých očí,
už zase se se mnou svět točí,
dát ti to, cos ve svých snech
přála si už dlouho zažít,
teď však musím všechny ty dny přežít.

Dnes zbývá mi jen,
nechat si zdát o tobě sen,
krásný jistě bude jako vždy,
teď rychle usnout, ať přijdou co nejdříve sny.

Každým dnem se tento okamžik blíží,
už se mi oči únavou klíží,
buď pro dnešek sbohem, lásko,
a ve snech mých prosím ožij, má krásko.

Až prožiju jeden sen,
bude tu už další den,
tak rychle zavřít oči a spát,
a snění si dopřát.

Krásné a sladké sny, miláčku, o nás dvou,
buď prosím jenom mou.

Už se, lásko, na to móóc těším,
až sednu do letadla a k tobě poletím.
Zkrátka už se těším na ten let,
že se, lásko, vracím k tobě zpět.
Těším já se prostě už na to,
až v Praze přistane mé letadlo.
Už se nemůžu dočkat toho dne,
kdy poletím, lásko, k tobě.
Až já přiletím domů,
k tobě já rychle utíkat budu.
Pak se mé srdíčko zas rozbuší,
já budu konečně v tvé náruči.
Se prostě těším, že tě pak budu u sebe mít,
tě smět pohladit a dlouze krásně políbit.
Už se móóóc těším...

Ráno když se probudím,
na tebe, miláčku, pomyslím.
V náručí tě mít,
štěstím a láskou zahalit.
Něhu a lásku ti dát,
aby jsi věděla, že tě opravdu mám rád.
Celým srdcem tě milovat,
květy růží tě zasypat.
Do náruče tě vzít,
společným životem s tebou jít.

Slunce, klouzající tráva, bílé šaty,
když v tom něco zvláštního diváci uviděli.

Ani nestačili dojíst jahody se smetanou,
když vtom museli mávat Sereně Williamsové na rozloučenou!

Jinak její skvělý servis, forhend, bekhend nestačil,
a tak pro ni turnaj skončil.

Nezbývalo jí, než si sbalit tašku a raketu
a nedobrovolně odejít z Wimbledonu!

Silné nohy, namakané ruce,
její sukně vlála jen chvíli ve větru,
asi zvolila holt špatnou raketu...

Wimbledon, to je letos samé překvapení,
vyhrát ho proto může každý,
my však všichni doufáme, že to bude s českou účastí!

Koukám z okna a myslím, lásko, na tebe,
koukám z okna ven, koukám nahoru,
nahoru, lásko, na nebe.
Zapadá slunce, koukám do nebe,
koukám napravo, koukám nalevo,
tam vysoko, tam do nebe.
Něco se zablesklo,
koukám, támhle letí letadlo.
Slunce už zapadá, tam za kopcem,
já hledím, stále na tebe.
Slunce svítí mi do očí,
sleduju ho, myslím, miláčku, na tebe.
Myslím, miláčku, na tebe,
vidím, jak se mi za kopec schovává,
slunce mi svítí do očí,
skoro nevidím,
jen svým křídlem mi naposled zamává.
Rád už brzo, uvidím, jak tvé letadlo,
na ranveji v Praze přistává.
Otevřou se dveře, tvá ruka mi zamává,
rychle běžíš terminálem, ke mně, lásko má,
pevně tě obejmu, políbíím...

Chtěla bych dělat dobré skutky,
ale napadaj mě jenom smutky.
Zastavit čas, mít tak sílu,
smát se, blbnout, potkat vílu...
poprosit ji o chvilenku života,
pro mou maminku.
Odešla mi, je mi úzko.
Bez ní tady bude smutno...

Vím, už to vím
Všem lidičkám
úžasnými slovy
povím,
že ty jsi tím pravým
S tebou, že bych ráda
žila, líbala a milovala
S tebou poznávala svět
Láskou se chvět
Vím, už to vím
Tvůj spěch
cítit na mých rtech
Vzápětí
pevné chlapské objetí
Být obyčejná ženská
Ty, obyčejný muž
Společně obyčejně žít
Láskou lásku ctít

Vím, zlato, že mně naschvál neubližuješ,
vždyť já to cítím a vím, že jen mě miluješ.
Já tě prostě u sebe móc postrádám,
vždyť ty to víš, ják já tě ráda mám.
Já vím, že my dva k sobě patříme,
jeden druhému lásku svou dáváme.
Ale prozatím to jednoduché nemáme.
Jsme od sebe zatím móc daleko,
už chci, aby to všechno rychle uteklo.
Už chci zase u tebe zpátky doma být,
a potom už navždy tě u sebe mít.
Musíme to prostě, zlato, ještě vydržet,
vždyť máme na sebe potom spoustu let.
Mé přání je, ať nám to spolu vydrží,
ať ta naše láska hřeje nás už navždy.
Těším se už, lásko, móc na tebe,
miluji tě, lííbám tě!!!

Až půjdeš spát,
nech si o mně krásný sen zdát.
Ten krásný sen,
že já s tebou jsem.
Ty a já bloudíme snem,
který za čas prožijem.
My dva spolu,
to je to, co já si přeju.
Je to sen, který my si přejem,
napořád spolu už býti jen.