Verše

Nedobrzdil důchodce
na přechodu pro chodce,
do vozovky spad.
Tu smůlu měl,
že zrovna jel
velký náklaďák.

Nemá smysl přemýšlet, proč
rozběhl se ten kolotoč.
Lepší je snažit se vrátit
k těm, co nechceme ztratit.

Zamilován, z té největší lásky
píšu teď ódy na Tvoje vlásky,
píšu teď verše na Tvoje očka,
protože jsi ta největší kočka
a já s Tebou moc být bych chtěl
a cítit teplo našich dvou těl.

Byl jsi pro mě vším
a teď jsem bez Tebe.
Co mám dělat, to netuším,
šel jsi do nebe.

Nechal jsi mě tu samotnou,
uvědomuješ si to vůbec?
Poprat se musím s tou prázdnotou.
Jsi pěkný sobec.

Já sedím tu s hlavou v dlaních,
oči uplakané, srdce zlomené.
Utápím se ve svých přáních,
odešel jsi a to neomaleně.

Nechci se na Tebe zlobit,
ale rychle jsi ten život vzdal.
Jak zpátky Tě mám vrátit,
aby ses na svět zase smál.

Teď musím silná být,
přitom vnitřně umírám.
Radí mi, jak dopředu mám jít,
smích a radost si upírám.

Budeš mi chybět, má Lásko,
v mém srdci už zůstaneš.
Bude mi chybět tvé „Ahoj Krásko”,
v mém srdci nikdy nezemřeš.

Měj se tam nahoře hezky a drž mi tam místo.

Jak moc já tě miluji, víš ty sám,
za mé chování k tobě se moc omlouvám.
I přes to mé chování mě stále zahříváš,
vím, že jednoduché to se mnou nemáš.
Už jen ty mi sílu do života dáváš,
i přes to vše to se mnou nevzdáváš.
Ty pro mě, lásko, už moc znamenáš,
den co den mě šťastnou děláš.
Za tvou lásku já ti moc děkuji,
chci ti říct, že tě z celého srdce miluji.
Jsem, zlato, šťastná, že tě mám,
za mé chování se ti omlouvám.
Jsem do tebe moc zamilovaná,
tě mám víc než ráda...

Běhal zajíc po louce
ve velikým klobouce,
hodil tlamu
ala „kosti si zlámu”,
sanitka přijela
a zajíce přejela,
budiž mu země lehká,
jak zaječí tělesnost je křehká.

Veverka po chodbě lítala,
od dozoru přes držku dostala,
než spadnout stačila,
štěstěna to zaonačila,
stejně celou hodinu plakala.

Velkou má smůlu
datel, co tluče kůru,
když ve stromě je mina,
to není žádná psina,
jeho duše letí vzhůru.

Skákala veverka po stromě,
cítila se prostě suprově,
hodila držku
a spadla z vršku,
prázdno je ve veverčím domě.

Největší smůlu
měly mouchy na kůru,
když pavouk tam zavítal
a k snídani si jich pár dal,
stoupaly jejich duše vzhůru.