Verše

Myslím na Tebe neustále,
dáváš mi sílu jít dál.
Děkuji za Tvé verše,
jsi stále můj král :-*

Udělám krok ze schodu,
a pak ještě z jednoho,
konec nebezpečí možná je,
avšak možná na věrné tajemství
si to hraje, a nakonec,
vše vyzradí se.
Chvíli čekám před domem,
co se asi bude dít,
zajímá mě.
Hned se rozeběhnu však,
proběhnu ulicí vpřed,
jsem z ulice venku, teď
nebezpečí nehrozí mi,
vzduch je čistý,
dobře je mi.

Pokračování básničky

Když já potají se oblékám,
a pak obuji si boty tajně,
mobil si dám do kapsy,
hledám klíče a když je najdu,
z věšáku je vezmu a schovám si je do kapsy.
Když už vše potřebné mám,
vezmu za kliku, a dveře potichu otevřu.
Vešla jsem do noci temné,
tam, kde tma je teď,
v tu chvíli polilo mě horko,
první večerní procházka a já se bojím.
Není divu, vždyť je večer,
stát se přeci cokoli může!
Chytnu za kliku zvenku,
kliku teď držím a nevím co teď,
panikařím, že uslyší mě.
Pomalu, potichu, zavírám dveře,
kliku svírám rázně v ruce.
Dveře jsou již zavřené, chvíli čekám před dveřma,
nic se neděje, ticho je,
jen stále slyším ve své hlavě,
dunění těch dveří, jak se vždycky zavírají.
Udělala jsem krok na schod, teď bála jsem se
jediný krok udělat, jediný krok mohl by to zkazit,
a já tak zkoumám strach ve tmě.

Voda, co třpytí se v hlubinách průzračných,
voda, co třpytí se, protéká tam,
kde nikdo to tam nezná, a znát také nemá.
Vždycky jsme věděti chtěli,
kam tam voda protekla, ale dozvěděli jsme se...
Nic, nic, a pořád zkoumáme to dále.
Zajímalo nás odjakživa již, ano, tak dlouhou dobu,
kam ta voda protekla,
a dnes nastal ten krásný den,
nevěřili jsme, a tak to byl sen jen, mysleli jsme si.
Ale o chvíli později, to vše krásné zmizelo,
další krásný den byl,
a my probudit se ze snu museli.

Kamkoliv se dívám, kam má noha vkročí,
stále vidím, zlatíčko moje, ty Tvé krásné oči.
Měsíček zapadá za vysoký les,
a já se stále ptám, kde budeš, moje milá, dnes???

Knedlo, vepřo, zelo
sníst se mi zachtělo,
však co dělat, když k obědu
mám leda tak hrníček od medu.
Tak si aspoň nechám zdát
o jídle, které mám tak rád.

Krásná je jako z obrázku,
mám pořád na rtech otázku:
Opravdu mě miluje?
Někdy si nejsem jistý,
jestli má svědomí čistý,
když říká, že z lásky se mnou je...

Nocí letí,
milé děti,
andílek,
zhasne svíčka,
zavře vám víčka,
uloží vás do postýlek.

Hody, hody doprovody,
jestli chcete získat body,
tak nám dejte panáka,
vyhraje, kdo se zhuláká!

Tu plachetnici jsem vyrobil,
je pevná jako víra naše.
Po moři popluje až za obzor,
je silná a ona to dovede...
Po malých vlnách se kolébá tiše,
hejno delfínů, trochu zmatených,
nás cestou doprovází.
Poplují s námi na sever i na jih.
Většina se raduje a skotačí,
menšina se jenom po hladině plazí.
Usmíváš se, lásko má, že my dva
a kolem nás jenom voda slaná
se tu každé ráno spolu probouzíme,
při východu slunce
a mořská hladina je tichá.
My dobře už ji známe a dobře jí rozumíme...
To svítání a ta modrá obloha bohatá
je jako čerstvá zeleň na talíři.
Je jako ty, když se koupeš v moři nahatá.
I ten slabý vítr, co kolem tebe vodu víří.
Voda tě nadnáší, ty svým tělem ji zahříváš.
To teplo tvé, vše v moři probouzí,
i těm podmořským rostlinám, jim prospíváš.
Moře tu rozkvetlo, voní po jasmínu.
Tu vůni, co já dobře znám,
ve vlasech ji máš, na těle svém,
ten jasmín se odráží i ze tvého stínu...