Verše

Opustil mě ten,
kterého jsem milovala,
byl můj sen,
všechno bych za to dala,
abych ho políbit
mohla znova
a nemusela být
nevyslyšená slova:
MILUJU TĚ.

Když jsme se poprvé setkaly,
těžko bychom se nadály,
že nejlepší kámošky z nás budou,
co nikdy se spolu nekoušou nudou.

Postupně jsme se víc seznámily,
naše zájmy dost podobné byly
a když jsme se v něčem neshodly,
vždy jsme se nakonec dohodly.

Pevné přátelské pouto je dnes mezi námi,
naše přátelství by mohlo lámat skály,
lepšího človíčka na světě není k mání,
snad potěší tě po letech moje vyznání.

Díky svému miláčkovi vše překonám,
jsem neuvěřitelně ráda, že ho mám.
Když mi zrovna není do skoku,
stojí mi vždy pevně po boku.

Slepička kdáká, žába kváká,
každý prostě nějak huláká,
kdo tomu má všemu rozumět,
co po nás učitelka chce umět?!

Chodí kohout po dvoře:
„Heč, mám bronz jak od moře!”
„Kdo se to tu chvástá, ječí?!”
starý vlčák ho bere ztečí.
Povalí ho do kádě mouky:
„Však ony tě přejdou roupy!”

Tečou mi po tvářích slzy,
jejich krůpěje nemají konce,
mé srdce vykrvácí brzy
bez toho, koho chce.

Slzy jako hrachy
mám všude, snad on taky.
Ba ne, já dobře vím,
ten robot nezná splín.
Ten netvor nemá srdce,
snadno zraní, koho chce,
nemá výčitky svědomí,
král krásný, avšak ledový.

Skákala rozverně veverka po lese,
holky, kluci veverčí, podívejte se!
Jaký jsem to našla překrásný oříšek,
ten nás všech zbaví hned kručení bříšek.
Ostatní veverky vese hopsaly,
jak se dnes luxusně napapkaly
a skrz větve prosvitlo sluníčko,
aby pohladilo veverku na líčko.

Láskou mi srdce taje,
tvář úsměvem jen hraje,
jsme spolu, ona a já,
ach, je tak nádherná!

Bolest v srdci mám,
když se podívám
letmo do jejích očí.
Stále totiž cítím,
lásku, co voní kvítím,
až hlava se mi točí.