Verše

Zrada bolí,
do rány solí
smutné vzpomínky,
bodají výčitky,
co mohlo být jinak,
život nemusel zesinat.

Usmívá se na mě, zas a znova,
pozoruju ji, beze slova,
hltám každý okamžik s ní,
je tak neuvěřitelně noblesní...

Slzy na polštář padají,
cestou po tváři čmárají
ledové královně, která roztává,
ublížil jí ten, co ho má ráda.

Má cenu žít,
když není pro co,
akorát trpím,
když vidím, zlato,
má kamarádka je už v hrobu,
smutná jsem, už navždy budu,
ale kdyby tu byla,
určitě bych se nenudila.
Tak pa, Teriku,
měj se hezky v nebiku... :’(

Každý den jsem o lásce snila,
ale marně jsem se potopila,
letícím časem bolesti,
neměla jsem kluka, jako jsi ty.
Miluju tě nadevše,
žádná bolest bez deště,
asi už rok jsme spolu,
ale nevím, jestli nespadnu dolů.
Tak se měj, má lásko,
a neboj, nebude fiasko...

Co bylo, skončilo, dávno už není,
řeky, ty tečou pryč, časy se mění.
Já věřila jsem Ti, teď strašně to bolí,
zradils mě, bohužel v nesprávnou chvíli.
Snad jsi se bavil, možná i smál,
tahal mě za nos, když jsi mi lhal.
Jedno Ti povím... nesnáším lež,
tak odejdi z mého života... no tak, běž...
a nepřej si vědět, jak se teď cítím,
nezlob se na mě, teď se Tě štítím...!!!

Mezi námi to jiskří,
všechny smysly bystří,
lechtivá přitažlivost
láká tě, nemáš dost,
kdo první udělá krok
a spustí emocí tok...

Chce se mi zpívat,
musím se dívat
na její oči,
hlava se točí,
city mě mámí,
co je to s námi?

Krásný je svět,
když kvete
kouzelný lásky květ,
když milujete.

Polštář topím slzami,
krásný vztah je za námi...
Jak to jenom může být?
Jak se to mohlo pokazit?