Verše

Spadla moucha do komína,
to vám byla rána!
V kamnech právě topit chtěla
ulekaná Nána.

Jak tu ránu uslyšela,
vzkřikla: „Už je amen!”
Kde se vzala, tu se vzala,
muška lezla z kamen.

„To jsem ráda,” řekla Nána,
„že jsem neutekla!”
„To jsem ráda,” řekla muška,
„žes mne neupekla!”

To je táta, to je máma,
to je dědeček, to je bába,
to je Anička, malá holčička,
to je vnuk, malý kluk.

Oženil se mraveneček, vzal si ženu mušku,
posadil ji na lavičku, dal jí cucat hrušku.
Postavil ji podle vrby, aby pěkně stála,
dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála.

Jeden veliký sen mám,
aby jednou přišel k nám,
podíval se na mě
a řek, že miluje mě...

Moje srdce čistě bije,
cítí konečně, že žije,
od té doby, co jsem ho potkala,
jako bych se ze spánku probrala,
svět je najednou barevný
a tak strašně nádherný...

Tělo se mi očekáváním chvěje,
já vždycky věřila, že je...
ten, o kterém jsem vždycky snila
a platonicky do něj zamilovaná byla.
Teď jsem ho našla v tobě,
je mi s tebou, lásko, snově.

Léto je definitivně pryč,
vítr krutý jak bič
opřel se do prvních listů,
dokonává podzimní očistu.

Jsem ráda, že existuje,
že na stejné vlně pluje,
že se o mě zajímá,
největší láska má.

Vše, o čem jsem kdy snila,
bez milosti ukončila,
vložila se mezi nás,
zasela do srdcí mráz,
nesnáším ji od srdce,
ať si táhne, kam jen chce.

To, co k němu cítí,
plamen vždy vznítí
v jejím srdci,
pro ten pocit
cokoliv by udělala,
neuvěřitelně má ho ráda.