Verše

Svíčka pomalu zhasíná
a můj miláček usíná,
bude se mu dneska zdát
o té, co ji má tak rád.

Láska je úděl náš,
v ní oporu máš,
máš pro co žít,
už nemusíš snít...

Ladné kroky srnčí,
nohy, co nikde nekončí,
teplo jejího slova,
chci ji potkat znova.

Mikuláš s čertem
neví ani žertem,
co jsem dělal celý rok,
nebyl proto dobrý krok
k nám domů je zvát,
nemám je totiž rád.

Vánoce se blíží,
sváteční nálada se šíří
od domu k domu,
je lehké podlehnout tomu
a ponořit se do té atmosféry,
co nejvíc připomíná ráj na zemi.

Chovám k tobě krásné city,
snad zamilovaná jsi i ty,
těžko to na tobě poznávám,
ale určitě nic nevzdávám.

Mikuláši, mám tě rád,
až před tebou budu stát,
odříkám ti básničku
na velikou jedničku.

Stále čekám, zda se mi vůbec ozveš,
zda konečně mi otevřeš své srdce.

Bojíme se navzájem podívat si do očí,
nemáš ani tušení, jak mě to tam uvnitř ničí.

Stále odkládáme, kdy se spolu vidět,
snažíme se svým pocitům stále se bránit,
i když dobře víme, že se to nedá potlačit...

Copak jsi zapomněla, jak dobře nám spolu bylo?
jak jsme se o nic nestarali a čas jako bychom neznali?

Víš, jak moc mi chybí to, jak jsme si dokázali o všem si povídat?
jak jsme si naše společně chvíle co nejvíce prodlužovali a užívali?

Je to k zbláznění a už nevím, jak dál...
ničí nás to a bojujeme proti něčemu, nad čím se nedá vyhrát.

Vzpomínky na Tebe se mi stále vracejí,
řekni mi, jak proti tomu bojovat, když náš vztah byl, tak blízký a intenzivní...?

Je zbytečné hledat takovou lásku u někoho jiného,
když mé srdce si přeje jen Tebe!

Krásné oči má
láska vysněná,
kterou kdybych nemohl mít,
ztratil bych smysl proč žít.

Láskou zaslepená,
myslela jsem,
že je to sen,
který chybu nemá...