Verše

Sen, který se mi v noci zdál,
ani jsem se nenadál
a stojí tu přede mnou,
miluji tu dívku tajemnou.

Říkají mi LÁSKA a jsem jen tvá,
umím být krásná a příjemná,
nenechej se prosit a šanci mi dej,
se mnou prožiješ život nádhernej.

Jdu z kostela od oltáře,
studený vítr vane mně do tváře,
život píše různé scénáře.
Ale ani oltář mně nepomohl,
jsem nevěřící, tak jak by také mohl.
Nepomohla ani farářova slova,
že to chce klid a abych přišel znova.
Proč vlastně jsem do toho kostela šel,
když řešení jsem tam stejně nenašel.

Komu tedy o pomoc si říci,
když slzy objeví se na líci?
Zdraví a peněz vůbec nemám moc,
koho mám tedy poprosit o pomoc?
Mám ze sebe udělat sebevraha,
teď je mně každá rada drahá.

Pokračování básničky

Hlavou se mi honí
tisíce myšlenek,
byla pravda nebo lež
to, co mi řek?

Hodný je Mikuláš,
dá ti, co rád máš,
zlý je čert,
s tím opravdu není žert.

Láska je naším údělem,
shodnem se na cíli smělém,
věčně na světě být,
jeden pro druhého žít.

Jsem rád, že jsme se potkali,
nevím, co bychom dělali,
kdybychom jeden druhého
neměli, šlo by do tuhého.

My strach z čerta nemáme,
rejstřík si totiž hlídáme,
aby na nás nemohl,
Pepík mu ho radši šlohl...

Je láska dar nebo prokletí?
Upřímně, nemám ponětí.
Jednou je krásná, jednou je zlá,
co myslet si má holka ubohá.

Říkají mi láska,
jsem přes oči páska
i velký dalekohled,
který poví ti hned,
co na druhém konci světa je,
vše může ten, kdo miluje.