Zamilované básničky

Mít tak křídla motýlí,
přilétl bych hned,
abych aspoň na chvíli,
mohl k Tobě přivonět.
Třepotat se ve vánku,
býti Tobě blíž,
sny krásné nosit do spánku,
dívat se jak spíš.
Jsi nejkrásnější kvítek,
co já vůbec znám,
všude plno jiných kytek -
ty já netrhám...

Snad toho chci lásko moc?
Zažít romantickou celou noc.
Nechat si namazat záda,
abych byla celá žhavá.
Svíčky, to je okouzlení
a my budem si souzeni.
Chci to míti každý den,
a ne jen prožívat
tenhle sen.

smutné psaní, kostka ledu,
nesplnitelné přání, lžička medu,
kniha osudu, střepy v okně,
strach z přeludu, polykač ohně,
sluneční svit, křišťálová voda,
přetržená nit, ledová hrouda,
zlomená kost, sladký polibek,
dívčí ješitnost, bílý holoubek,
pytel chyb, rozvitý mák,
síť plná ryb, opojný lák,
kouzelný proutek, roztržitá sázka,
natržený koutek, láska je prostě láska.

Jsi květina kvetoucí na louce,
jsi květina, která mi svým tvarem
připomíná planoucí slunce.
Jsi pro mě velká něhota,
jsi ten, bez kterého si nedovedu
představit zbytek svého života.
Když jsem s tebou,
taji jako vločka sněhu,
jsi ten, který ve mně probouzí něhu.

Kámen ze srdce mi spad,
že je to lásko tak.
Moc jsem tomu nevěřila,
v slzách se málem utopila.

Nasyť zkřehlé tělo mé,
z tvé nežádoucí touhy zlé.

Jsem sám, sám před sebou prchám.

V nocích, kdy jsi četla sny a přání,
se teď probírám a vzpomínám.

Vlídná tvář mi lehla na klín,
žádala o lehký trest,
že pro pár slov a pro pár citů,
není nutné zrovna všechno snést.

Znám ten pocit, znám,
když vám kůži z těla rvou
a jste jen záminkou, zábavou.

Znám ten pochybný žert,
znám,
když vejde čert a chce si tě vzít,
do pekla,
vzít!

Strážný anděl Tě střeží ve dne v noci,
závidím mu, chci Tě mít ve své moci.
Ochranou ruku nad Tebou mít
a celý život s Tebou prožít.
Dotýkat se Tě chci po celém těle,
zahřát Tě a nepustit od sebe.
Jsi můj poklad a mé srdce bije jen Tobě,
buď se mnou napořád, i v hrobě...

Slovo milovat,
je od slova slibovat.
Když někoho miluješ,
všechno mu naslibuješ.

A když všechno dodržíš,
dlouho si vztah udržíš.

Když ptáčkové již budí svět,
to já ještě sním,
jak v rukou držím květ,
který líbat smím.
Nektar jeho sát, spolu s ním se chvět
a rozkoší prožít nespočet...

Moje lásko jediná,
chtěl bych být tvůj hrdina.
Hrdě bych nosil tvé srdce na dlani,
pak ráno bych chystal ti snídani.

Slibuji, a já sliby dodržuju,
já věrný naší lásce budu!
Lituji, že nepoznal jsem tě dřív,
jak mohl jsem bez tebe žít?

Tvé polibky jsou jako sen,
ten mohu prožívat s tebou jen.
Jsi krásnější než nejkrásnější květ,
miluji tě, snesu ti k nohám celý svět.