Zamilované básničky

Až na zápraží budeš stát
a hvězdy počítat,
tu vynech jednu jedinou,
a vzpomeň si na kamarádku jedinou.

Nevím, co ti mám říct.
Jsi ten nejlepší... Chtěl jsi slyšet víc?
Tvé rty bych chtěla na svých mít,
ale i ty to tak musíš chtít.
Ty jsi má láska jediná,
bez Tebe se mi špatně usíná.
Proč neřekl jsi to, cos říci chtěl?
Myslím, žes to určitě udělat měl!
Nechci tě do ničeho nutit,
bez Tebe se však nechci budit.
Nevím, co ti mám ještě říct,
miluji Tě mnohem víc.
Víc než všechno na světě Tě mám ráda,
a nechci tě znát jen jako dobrého kamaráda.

Když si tak ležím, na tebe vzpomínám,
když na rtech tvoji příchuť mám a vzdychám,
najednou se ozve tichý tón,
ááá - SMSka je v tom.
Ahojky miláčku, jakpak se máš?
Co teď na rtech máš?
Miláčku, nejde to popsat,
asi už cítím k tobě jakýsi dosah.
Že by láska?
Nebo jenom popletená hláska?
Řekl bych, že lásku k tobě cítím,
ale nevím, jak si to na sebe vzíti...

Jsi den, který právě vzniká,
jsi sen, co noc odemyká,
jsi léto plné krásných dnů,
jsi zima plná letních snů,
jsi rosa plná svěžesti,
jsi láska plná neřesti,
jsi motýl krásně duhový,
jsi člověk, co nic nepoví.
Jsi brouček mých všedních dnů,
jsi spása mých věčných snů,
jsi půlka mého těla,
jsi ten, koho jsem chtěla,
jsi ten, s kým v oblacích se vznáším,
jsi vítr, který strašně ráda snáším.
Jsi vločka, co klesá na mou tvář,
jsi slunce vydávající teplou zář.
Jsi vánek, co čechrá mi vlasy,
jsi úžasným pocitem krásy.
Jsi ten, kdo se vyhýbá loužím,
jsi to ty, po kom strašně toužím.
Miluji tě.

Vidět Tě je úžasné,
ale zdá se býti nemožné,
že jednou bysme byli spolu,
povídali si beze sporu.
Miluji Tě, pochopíš to?
Zdá se že ne, je mi to líto.
Neumím ti více říct,
jen to, že miluji Tě víc a víc.

Noc naše těla pohltila,
Tvá andělská vůně víří mi hlavou.
Měsíc zjevu to,
co pro mne krásou Tvou,
hvězdy lásku nám zjevují,
otevírá se mi slastné nitro karmínu,
medovou převládá sladkostí.

X

Za noci bouřlivé,
kdy blesky oblaka bičují.
A já sám ulehám,
mi smutno je,
steskem zžírán jsem,
tma mou duši pohlcuje,
když daleko Tě mám.

Odešla jsi, a já nevím kam,
odešla jsi, a já na tebe vzpomínám,
odešla jsi, má lásko nekonečná,
odešla jsi, a já myslel, že je to láska věčná,
odešla jsi, a já touhou po tobě umírám.

Dnes mi vyjel po Radce
můj daňový poradce.

Tam někde uvnitř mě,
kde je pro mě láska vším,
tam já tě miluju víc a víc.
Tam na pokraji samoty
já volám na tebe až do úplné němoty.
Tam, kde na tebe myslím pořád,
věřím, doufám... a sním.
Tam, kde potkám tě zas,
pro mě zastaví se čas.
Tam, v srdci mém,
jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
a já se stanu navždy tvou.
Tam někde, kde je ráj,
tam jsme už asi dávno spolu,
ty nevidíš jinou
a zasypáváš mě láskou svou.
Tam v budoucnu, steskem po tobě
mě láska k tobě třeba zabije.
Tam někde, až se jednou blíž poznáme,
od té chvíle už budu milovat věčně,
dlouze, něžně, ohnivě, šíleně, nekonečně,
vášnivě JEN TEBE!

Ty víš, že jen Tebe miluji,
jen s Tebou chci být.
I kdyby mi to rodiče nedovolili,
já budu si o Tobě stále snít.