Když noc rozprostře svůj černý samet
a na obloze rozzáří se světla planet,
smutně hledím na nebe
a myslím, lásko, na Tebe.

Když uléhám na polštář,
v duchu hladím tvoji tvář.
Oknem proniká svit měsíce,
v hlavě myšlenek mám tisíce.

Každá z nich se týká Tebe,
jsi má láska, jsi mé nebe.
Chtěl bych být jedním z paprsků měsíce
a v nočním tichu proniknout do Tvé ložnice.

Něžně pohladit Tě po tváři,
až úsměv se Ti rozzáří,
cítit vůni Tvojí kůže,
která voní jako plátky růže.

Nastavil bych svoje dlaně,
abys položila tváře na ně.
Hladil bych Tě po zádech
a vnímal Tvůj horký dech.
Zašeptal bych slova sladká:
Jsi mé všechno,
jsi má láska.