Zamilované básničky

Já miluju jeho a slunečné nebe,
když sama jsem v noci, hrozně mě zebe,
já miluji jeho na věčné časy,
asi jsem ztracená... asi... ať si...

Láska, to je cit,
co chce každý mít,
ale musí pro to něco udělat,
aby ho měl někdo druhý rád,
a potom lásku chránit.

Miláček můj při mně stojí,
i když se strašně moc bojí,
nedá to ale ani znát,
protože mě má tak rád.
A já jeho,
miláčka mojeho.

Špatně vidím...
A když Tvou lásku zdolám...
Tichým hlasem do tmy zvolám...
„Ztracený... Jsem trosečník!”
Za Tvou lásku...
Jen říkám...
„Dík!”

Co skončit nemělo,
skončilo.
Hrozně to bolelo,
málem mě zabilo.
Ale teď tu stojím,
nová a šťastná,
a pevně věřím,
že budoucnost bude krásná.

Sám sobě - žalářníkem?
Uvězněný ve svém žití...
Sám v sobě - i pekelníkem?
Jako vězeň hledám kvítí...
Zdi jsou strmé - skoro skály!
Slunce jimi neprosvítí...
Zbourám! Nevím! Proč tu stály?
Snad odpovědi? Budu míti?

Tvá myšlenka je Tou odpovědí...
Nebo se to - jen tak jeví?
Možná ano! To však motýl neví...
Pa a čekám za zdí - snění.

Chybějí mi, lásko, tvé doteky,
chybějí mi tvé sladké rty,
chybí mi to tvé krásné líbání,
chybí mi to naše nádherné milování.
Chybíš mi, lásko, ty celý,
miluji tě, zlato, jsi skvělý,
s tebou je to tak nádherný!!!

Jsi mužem co mi imponuje
Tvé zkušenosti i Tvůj náhled
Mé srdce pro Tebe bije
Ukázal jsi mi jiný svět
Možná to vypadá, že jsem chladná
Ty však snad víš
Že situace není snadná
Myslím na Tebe a na Tvou duši
I na věci na které se nemyslet sluší
Posílám Ti mnoho polibků
Do dnešní noci i do všech zítřků :-)

Potkali jsme se v restauraci,
popíchnul jsem ji, ať se nepozvrací,
celého mě ohodila
a pak se mi omluvila,
dnes spolu už rok a půl
sdílíme společný stůl,
a taky lože,
ach, to je dračice, bože!

Miláček je to můj
a já stůj co stůj
stojím při něm.
Náhle se zázrak stal
a on při mně stál,
je to jak sen.