Zamilované básničky

Láska je květina,
co voní, když se usíná,
krásně po duši hladí,
když dva spolu ladí.

Zapomeň, zapomeň, řekne se lehce,
ale mé srdce nemůže, protože nechce.

Nemáš na mě čas
a já nemám čas na tebe.
Čím déle na sebe nemáme čas,
zjišťujeme,
že to nebolí.

Nebolíš mě
a já nebolím tebe.
Čím méně se nebolíme,
umíráme...
Ale na to zas nemáme čas.

Začíná máj,
milencům háj
poskytne ráj,
krásná jarní báj.

Čtu mezi řádky.
Lidé říkají, že čtu, co nevidím.
Prázdný šuplík stolu, u kterého děda sedával a kouřil.
Nesplněné sny uvězněny v krabičkách křičí!
A proto čtu mezi řádky.

Jsem někde, kde jsem nebýval, sám a nahý.
Otevřený ranám snů, co zbrojí a prosí,
já odolávám a držím se zpátky,
vracím se zpět na řádky, ale sny...

Sny mě tahají.
Jako ruce, když jsi mě objala,
dotkly se mě a nejdou z hlavy...
Sny se nevzdají.

A já dál čtu mezi řádky a čekám,
až uvidím, až se dostanu z temnoty
černé jako inkoust nadpisu „MY”.
Pak už nebudu číst mezi řádky.

Budu se dívat, jak hvězdy padají, a sny,
sny a jejich ruce nebudou tmou,
ale už jen světlem hvězd,
které ti jdou z očí, když mě objímáš.

Kde bych bez něj byla,
v samotě bych bloudila,
však můj princ tu je,
co mě tolik miluje,
nikdy šťastnější jsem nebyla.

Myslím na Tebe neustále,
dáváš mi sílu jít dál.
Děkuji za Tvé verše,
jsi stále můj král :-*

Kamkoliv se dívám, kam má noha vkročí,
stále vidím, zlatíčko moje, ty Tvé krásné oči.
Měsíček zapadá za vysoký les,
a já se stále ptám, kde budeš, moje milá, dnes???

Tu plachetnici jsem vyrobil,
je pevná jako víra naše.
Po moři popluje až za obzor,
je silná a ona to dovede...
Po malých vlnách se kolébá tiše,
hejno delfínů, trochu zmatených,
nás cestou doprovází.
Poplují s námi na sever i na jih.
Většina se raduje a skotačí,
menšina se jenom po hladině plazí.
Usmíváš se, lásko má, že my dva
a kolem nás jenom voda slaná
se tu každé ráno spolu probouzíme,
při východu slunce
a mořská hladina je tichá.
My dobře už ji známe a dobře jí rozumíme...
To svítání a ta modrá obloha bohatá
je jako čerstvá zeleň na talíři.
Je jako ty, když se koupeš v moři nahatá.
I ten slabý vítr, co kolem tebe vodu víří.
Voda tě nadnáší, ty svým tělem ji zahříváš.
To teplo tvé, vše v moři probouzí,
i těm podmořským rostlinám, jim prospíváš.
Moře tu rozkvetlo, voní po jasmínu.
Tu vůni, co já dobře znám,
ve vlasech ji máš, na těle svém,
ten jasmín se odráží i ze tvého stínu...

Miluju ji, ona miluje mě,
na světě je tak nádherně...
Naše pohádka nikdy neskončí,
tohle je láska, co se neloučí...