Zamilované básničky

Skutečností se stalo,
že vstávám každé ráno
a vidím ji vedle sebe,
hrozně se milujeme...

Sen se mi zdál,
můj princ v něm stál
přímo proti mně
a řek, že mě miluje...

Jsem jako znovuzrozená,
tohle prostě chybu nemá,
stačila jenom chvíle,
tvářil se na mě mile
a já už teď vím,
že chci být jen s ním.

Líbí se mi, jak se směje,
mé srdce hned pookřeje,
když objeví se nablízku,
spraví každou bolístku.

Cítím se s ní šťastný,
můj osud se zdá jasný,
vždy budu po jejím boku
po zbytek svých roků.

Jednou se mi zdálo,
že probudím se ráno
a on vedle mě je.
Dneska jsem ho potkala,
prince, co jsem hledala,
ach, bože, existuje!

Proč mám to těžké břímě nést
když láska k Tobě chce kvést?
Proč mě oslňuje Tvoje zář
když nemohu pohladit Tvoji tvář?

Proč plním kalich láskou sám
když jen Tebe v srdci mám?
Proč, má princezno, po Tobě toužím
když jen já se soužím?

Proč v okovech mám své srdce
když jen pro Tebe svítí slunce?
Proč, zlatíčko, máš schránku pevnou
když se mé myšlenky od Tebe nehnou?

Proč mám ta těžká pouta trnová
když jseš ta jediná fajnová?
Proč hořím touhou k takové dámě
když se nemůže opřít o mé rámě?

Však já to vím jasně
neb je mi s Tebou krásně!
Rád poslouchám tvůj hlas
zastaví se mi dech, zastaví čas!

Srdce, mozek jsou Tvoje jen
je v nich plamen lásky zapálen!
Má touha odhodlání patří Tobě
kdykoli se střetnou naše pohledy v sobě!

PROTO TAK VŠECHNO JEST!

Láska ze mě sálá,
je tak nenadálá,
ale hlavně že je
a on mě miluje.

Celé srdce jí dám,
tolik rád ji mám,
neexistuje jiná
než moje jediná,
nikdy to nevzdám.

Jsem ráda, že tu je
někdo, kdo mě miluje
a mou lásku si zasluhuje.
Krásný je svět,
když kvete květ,
zasníš se hned.