Proč mám to těžké břímě nést
když láska k Tobě chce kvést?
Proč mě oslňuje Tvoje zář
když nemohu pohladit Tvoji tvář?

Proč plním kalich láskou sám
když jen Tebe v srdci mám?
Proč, má princezno, po Tobě toužím
když jen já se soužím?

Proč v okovech mám své srdce
když jen pro Tebe svítí slunce?
Proč, zlatíčko, máš schránku pevnou
když se mé myšlenky od Tebe nehnou?

Proč mám ta těžká pouta trnová
když jseš ta jediná fajnová?
Proč hořím touhou k takové dámě
když se nemůže opřít o mé rámě?

Však já to vím jasně
neb je mi s Tebou krásně!
Rád poslouchám tvůj hlas
zastaví se mi dech, zastaví čas!

Srdce, mozek jsou Tvoje jen
je v nich plamen lásky zapálen!
Má touha odhodlání patří Tobě
kdykoli se střetnou naše pohledy v sobě!

PROTO TAK VŠECHNO JEST!