Zamilované básničky

Je krásné, když se dva milují
a lásku si slavnostně slibují,
ta posvátná chvíle potěší
i zarputilce největší.

Dělí nás od sebe míle,
chybí mi společné chvíle.
Dlouhá doba, když jsi pryč,
je to na mě jako bič.

Nevím, co se stalo,
zamiloval jsem se, a ne málo.
Já už nevím kudy dále,
miluji tě a to stále.

Jsem odkázán jen na tvé psaní,
tvá odpověď je moje přání.
Vezmu tě i na kraj světa,
nestačí ani tato věta.

Jsi jak vycházející sluníčko,
jako hvězda jasná.
Miluji tě, Markétko,
je to láska jasná.

Jsem s jednou krásnou princeznou,
co tvářičku má líbeznou
a voní jako luční kvítí,
je štěstí ji míti.

Některé věci si přejeme
a ani se nenadějeme
a najednou je máme,
je už pak na nás jen,
jak dopadne ten sen,
zda se s ním vypořádáme.

Sen, který se mi v noci zdál,
ani jsem se nenadál
a stojí tu přede mnou,
miluji tu dívku tajemnou.

Říkají mi LÁSKA a jsem jen tvá,
umím být krásná a příjemná,
nenechej se prosit a šanci mi dej,
se mnou prožiješ život nádhernej.

Hlavou se mi honí
tisíce myšlenek,
byla pravda nebo lež
to, co mi řek?

Láska je naším údělem,
shodnem se na cíli smělém,
věčně na světě být,
jeden pro druhého žít.

Jsem rád, že jsme se potkali,
nevím, co bychom dělali,
kdybychom jeden druhého
neměli, šlo by do tuhého.

Říkají mi láska,
jsem přes oči páska
i velký dalekohled,
který poví ti hned,
co na druhém konci světa je,
vše může ten, kdo miluje.