Zamilované básničky

O lásce jsem snila
a šťastná byla,
že mě čeká.
Však jak plyne čas,
uhasíná můj jas,
je tak daleká!

Toužím po pohlazení
od toho, co tu není,
ale jednou tu bude
a půjde se mnou všude.

Mám jedno tajemství,
dosud jsem hájemství
lásky nikdy neokusil,
ale rád bych se pokusil.

Láska uvnitř mě kvete,
jistě představit si dovedete,
jak nádherně se cítím,
naplněná kvítím.

Přeji si projít vedle Tebe,
a při tom nebýt nervózní.

Přeji si podívat se Ti do očí,
a při tom nic necítit.

Přeji si jít dál a nic nevnímat,
ale nemůžu své srdce ignorovat...

Přeji si povídat si s Tebou,
a chovat se normálně,
ale svět jako by se kolem nás vypařil,
když jsi blízko mě.

Přeji si, aby nastal den,
kdy budu mít sílu říct už dost,
ale Tvá přítomnost je silná moc...

Přeji si Tě nepotřebovat,
ale mé srdce na tom trvá.

Přeji si, aby se mé tělo netřáslo,
pokaždé, co Tě vidím,
jenže zabraň tomu,
když to cítíš celým svým tělem.

Proudíš mi v žilách, čím dál silněji,
a já nemám zatím šanci to zastavit.

Snažím se ze všech sil,
rozum mi říká dost,
ale dostala ses mi, až k srdci...

O lásce jsem vždycky snila,
už aby tu konečně byla,
a teď, když ji mám,
tak si to užívám.

Mé básně srdce píše,
piji přímo z číše
té nejčistší lásky,
jaké má krásné vlásky...

Krásná věc se stala,
já se zamilovala
a on je ten,
co je můj sen,
za něj vše bych dala.

Myslím jenom na ni,
mám jediné přání:
Po boku jí být
a navždy s ní žít.

Jen láska život znamená,
okřeje duše znavená,
když ten krásný cit
bude moct pocítit.