Zamilované básničky

Nemám vůbec zdání,
co je milování,
ale teďka cítím,
že se snad vznítím,
tváře mám rudé,
on se mnou bude!

nešťastně jsem zamilován
měl bych být k ní namontován
jako šroubek k matce nasadí se
jenže jiný závit nehodí se

Láska mi dala přičichnout,
chtěla jsem po nebi plout,
ale jen vzpomínka zbyla
na to, jak krásná byla.

Člověk nebo anděl?
pomyslel jsem si,
když jsem ji prvně viděl.
Má iluze, kde jsi?

Stále jsem vedle Tebe
i když nás život někdy zebe.
Nechci odejít pryč
s Tebou nacházím k životu klíč.
Jsem ráda za Tvoji přítomnost.

Chtěla bych Ti toho tolik říci
ale nevím jak.
Mám Tě ráda!

Dívá se na mě,
srdce mi buší,
vypadá náramně,
moc jí to sluší.
Co teď s tím,
musím něco udělat,
snad jí smím
říct, že mám ji rád.

Srdce mi spokojeně bije,
zjistila jsem,
že na světě opravdu žije
kluk jako sen.

Toužím po nepoznaném,
kdy se párem stanem?
Kolik ještě zbývá chvil,
aby se mnou navždy byl?

Myšlenky mé letí
k tomu, co ho miluju,
a on nemá ponětí,
jak moc ho zbožňuju.

Cítím tvoji lásku, když slunce přivítá nás do nového dne,
cením si tě pro tvou upřímnost a cit...
Děkuji za ten slib, že nevzdálíš se ode mne,
co dokázal jsi tak krásně z věrnosti vytvořit.

Nemohu přehlédnout, jak prociťuješ slova,
jež mnohokrát s citem nic nemají společného,
a přesto z nich vznikne to, co pouta tuží znova
ve vztahu naší lásky, jež stálá touží být...

Tvá snaha a dovednost mne stále udivují,
vždy překvapíš mne vším, co kdykoli vykonáš,
jsi jedinečný a proto den ode dne víc tě miluji,
že jsi jedním z mála,
již mají právě to, co v světě jen stěží jde uchovat!