Zamilované básničky

Láska patří nám,
já se rozplývám,
sen to prostě je,
když člověk miluje.

Je to sen, že zrovna já
vím, jak čistá láska chutná.
Neumím si představit nic krásnějšího
než přítomnost mého nejmilejšího.

Vděčnost uchvátila srdce mé,
že smím Tě znát, že mít Tě smím.
Mé žití je tak nádherné,
když jím s Tebou procházím.
Přenesme se tedy přes všechny bouře, hádky
a vkročme tiše do oné pohádky,
jež manželstvím se nazývá...

Scházíš mi, když nás stíhá hádka, svár,
byť nablízku jsi, já opět ptám se,
kde můžeš být
a co schází nám,
když stojíš přede mnou,
však Ty mně vzdáleným být zdáš se
a já Tobě vzdálenou!

Odpusť mi, ach, odpusť má náhlá počínání,
ty chvíle, kdy zvýším hlas a bez citu zdám se být,
kéž odpustíš mi ty dny...
Já chci se proměnit...
Chci býti taková, jakou vždy sis přál...
Pro lásky Tvé svit!

Hledíš pod povrch toho, co říkám, a to mne utěšuje...
A proto nikdy nezvítězí to,
co rádo ve snaze rozdělit nás,
tak zdánlivě odděluje.
Díky za vše...

Je mojí tajnou zbraní,
naprosto spoléhám na ni.
Celý svět se kolem ní točí,
kolem jejích rtů a očí,
které mě tak lákají
a ochutnat mi dávají,
jak krásné to je,
když člověk miluje.

možná, že se, dívko, mýlím
na tvé srdce šípem cílím
možná, že zde jen narazím
shnilé jabko šípem srazím

Láska plodí štěstí
a ten, kdo ji nestih,
ať za ní hned spěchá,
uniknout si ji nenechá.

Miluji a každý den
říkám si: To není sen.
I když se to často zdá,
láska je prostě nádherná.

já se bojím odmítnutí
skrývat lásku mne to nutí
i když mám rád tebe valně
je to jenom virtuálně

Láska mým životem hází,
to je tak, když se srazí
dvě osamělé hvězdičky
a spojí se na život celičký.

Když tě láska popadne,
vždy to jinak dopadne,
jednou dobře, jindy špatně,
však zamiluješ se nenávratně.