Vděčnost uchvátila srdce mé,
že smím Tě znát, že mít Tě smím.
Mé žití je tak nádherné,
když jím s Tebou procházím.
Přenesme se tedy přes všechny bouře, hádky
a vkročme tiše do oné pohádky,
jež manželstvím se nazývá...

Scházíš mi, když nás stíhá hádka, svár,
byť nablízku jsi, já opět ptám se,
kde můžeš být
a co schází nám,
když stojíš přede mnou,
však Ty mně vzdáleným být zdáš se
a já Tobě vzdálenou!

Odpusť mi, ach, odpusť má náhlá počínání,
ty chvíle, kdy zvýším hlas a bez citu zdám se být,
kéž odpustíš mi ty dny...
Já chci se proměnit...
Chci býti taková, jakou vždy sis přál...
Pro lásky Tvé svit!

Hledíš pod povrch toho, co říkám, a to mne utěšuje...
A proto nikdy nezvítězí to,
co rádo ve snaze rozdělit nás,
tak zdánlivě odděluje.
Díky za vše...