Zamilované básničky

Lásku ve svém nitru
skrývám
a při každém jitru
se dívám
na obrázek té,
kterou miluji,
snad po milionté,
už nepochybuji.

Láska je nádherná,
bez ní je nuda příšerná,
člověk neví, co dělat má,
před realitou jen utíká,
ale když se zamiluje,
něco nového náhle tu je
- tou novinkou je pravý svět,
který s láskou rozkvete jak květ.

Srdce bije jako zvon.
Už vím, že žije!
Láska velká jako hrom.
Milostná fantazie.

Čekám na tebe, moje milá,
abys se mnou navždy žila,
abys dala smysl mým dnům
a pomohla na světlo snům.

Narodila se holčička,
nádherná jak růžička.
Její tělo miluji,
ale často taky chybuji.
Když se k tobě večer tisknu,
Vjetčinu si potom písknu.
Miluji tě moc, moc, moc,
promiň, ale nemůžu si pomoct.
Chtěl bych s tebou být už navždy,
jestli nechceš, klidně zařvi.
Moje srdce patří tobě,
miluji tě a to hodně.

Svět se stal pro mě snem
počínaje zázračným dnem,
kdy jsme na sebe narazili
a poprvé jsme se políbili...

Svět se změní v sen
jakýkoliv den,
kdy jsem se svým milým.
A bez něho šílím.

Dívám se, jak jí to ohromně sluší,
jsem tady jeden z tisíce,
přesto ji miluji víc, než kdo tuší,
v mém srdci je stálice.

Toužím, kroužím,
jdu vstříc loužím,
z nebe vodopád lije.
Každopádně
mám se parádně,
moje srdce zas žije.

Šlehají ve mně plameny,
to je vášeň,
ze srdce mi padají kameny,
život je báseň.