Zamilované básničky

Něžně se ho dotýkám,
skoro ani nedýchám,
hlavou kolem kroužím,
po polibku toužím.

Láska má mnoho krás,
brzy tě překvapí zas,
s ní totiž nikdy nuda není
a návyková je až k zbláznění.

Srdce mi vždy poskočí,
když se na mě otočí,
nemůžu však vydat slova,
přesto vyhledám ji znova.

Láska kvete v každém čase,
když uvadne, vyroste zase,
ještě krásnější než dřív,
je to světa sedmý div.

Moje srdce netušilo,
kdy naposled šťastné bylo,
když ho probudil ten pravý,
co se mnou všechen čas tráví,
a já jsem šťastná jako blecha,
snad mně ho osud navždy nechá.

Když se člověk zamiluje,
láska ho uvnitř naplňuje
a svět je kvetoucí zahrada,
kde žádná buňka nestrádá.

Na lásku sázím,
za hlavu házím
všechny pochybnosti,
smutku zamávám,
odteď přestávám
zabývat se minulostí.

Svět lásky je tajemný,
nikdo ho dokonale nezná,
ale taky je příjemný
a láska moc líbezná.

Láska pro mou mysl
v tomhle opojení
dává jedině smysl,
nic lepšího není.

Obmotal jsi mé srdce neviditelnou pavučinou
Avšak ty nejsi ten kdo mě do ní motá
To že nemohu z ní ven je jen mojí vinou
Já jsem ta kdo se k tobě stále poutá

Jsem chycená svými city jako moucha v síti
Snažím se dostat ven ale srdce nedovolí
Má touha navzdory nebezpečí s tebou býti
Vylétnout na svět mi má láska nepovolí