Zamilované básničky

My životem šťastni jdeme,
protože se milujeme.
Ať nám všichni závidí,
máme se tak rádi, lidi!

Jak to, že v nekonečném davu lidí
Jak to, že musím potkat zrovna tebe
No nazdar... koho to oči mé vidí
Byl bych ti býval snesl modré z nebe
I tak dost těžko své myšlenky třídím
Uvězněn láskou, živ vodou a chlebem
Než abych trpěl, jen z cesty se klidím
Míjíme se... a nic víc nedovedem...

Byl jednou jeden věčný snílek,
co jen pro lásku žil,
létal z květu na květ jak motýlek
a sladký nektar pil.

Nevydrží spolu v kleci
pusť je, ať jsou volní, ptáci
se svobodou v srdcích letí
v dálce tečky a dál se ztrácí
volný pták je šťastný přeci
přece trochu dospěláci
přece trochu ještě děti
ztrácejí svou lásku v mracích

Aniž to chtěl,
láskou zahořel
a ona mu šanci dala,
potom ji opětovala.

Já jsem zatracený
a ty jsi ztracená
já jsem ztracený
a ty jsi zatracená
život je pozlacený
životnost zkrácená
život je bezcenný
a láska vzdálená...

Láska si najde cestičku
k lidskému srdíčku,
i když to jeden netuší,
všechny stesky přehluší.

Sen snů
se stal skutečností,
pár dnů
užívám si do sytosti.
Jsem s ní
a je noblesní.

Vždycky jsem se líbat chtěla,
ale tohle jsem ještě neviděla...
Jak tu drzost mohl mít
a tak náhle mě políbit?!

Měla panna pána,
byla milována,
ten pocit jí byl dán,
i pán byl milován.