Zamilované básničky

Když člověk člověka miluje,
k něčemu krásnému se schyluje,
kdo poznal, ten dobře ví,
láska je ten poklad pravý.

Kdo s láskou dobře zachází,
tomu všechno vychází
a jeho život smysl má,
láska je tak nádherná!

Kdo lásku zná,
ví, jak je líbezná,
a za nic by ji nevyměnil,
protože by šťastný nebyl.

Naději mi láska dala,
všechnu bezmocnost vzala,
cítím, že konečně žiji,
když naše srdce jen pro sebe bijí.

Láska sílu má,
která je ohromná
a nevyrovná se jí nic,
vyjděte do ulic
a lásku oslavujte,
ze života se radujte.

Když jeden druhého máme,
tak si život užíváme,
s láskou je vždy hezčí svět,
kdo se zamiluje, nechce to vrátit zpět.

Miluji hodně,
miluji moc,
za svitu pochodně
romantickou noc.

Když lásku máš a nevnímáš,
to nejkrásnější ztrácíš,
když jí ale šanci dáš,
světu podobu ráje vracíš.

Co vidíš ty, když na sebe se díváš
Jak hodnotíš obraz, co denně v zrcadle vídáš
Co žene se ti hlavou, když v sobě bloudíš
Jaký pocit je, když marně po pozornosti ostatních loudíš

Zavři teď oči, teď půjčíš si moje
Skrývají to, co nevidí na tobě tvoje
Pozorně dívej se a možná pochopíš
Je na tobě, jak tuto pravdu uchopíš

Nehraná upřímnost kouká ti z očí
A já náhle nevím, co si mám počít
Pod žárem tvého úsměvu ledovce jdou k zemi
Tak snad jednou pochopíš, proč s tebou dobře je mi

Ta naprostá pohoda, co září ti z tváře
Říct, že tě nemiluju, byla bych lhářem
Nad tím, čím oplýváš, můj rozum žasne
Že si tě vážím, je ti snad jasné

Pokračování básničky

Krása lásky spočívá
v tom, když se člověk podívá
do očí toho druhého,
není nic tak krásného.