Zamilované básničky

Láska mě vnitřně naplňuje,
moje srdce jako když pluje
v nadýchaných obláčcích
vždy, když slyším její smích.

Mám holku a není pouze
nějaká jen tak z nouze,
je mou láskou životní,
má budoucnost bude s ní.

Vnitřně naplněný,
vždy dobře naladěný
a opravdu šťastný,
takový jsem jen s ní,
osud tak krásný
mám s tou dívkou noblesní.

Chtěl jsem se s tebou jen zadívat na hvězdy,
do uší zašeptat nebeská znamení.
Chtěl jsem se s hvězdami dívat ti do očí,
na zádech pocítit lehounká mrazení...
lehounká mrazení z modrého mámení.

Chtěl jsem se s tebou jen dát větrem pohladit,
ulehnout do trávy, za čas se posadit.
Chtěl jsem se s větrem ti zacuchat do vlasů,
cestovat po těle bez map a kompasů...
bez map a kompasů se smyslem pro krásu.

Chtěl jsem se s tebou jen schovávat před sluncem,
když žárem znaveni hledíme na nebe.
Chtěl jsem jen se sluncem prozářit úsměvem
každičký okamžik, kdy mám tě u sebe...
kdy mám tě u sebe a jenom pro sebe.

Chtěl jsem se s tebou jen protančit kapkami,
dešťové blues když na chodník dopadá.
Chtěl jsem jen s kapkami dopadnout na tvou dlaň,
nechat se obejmout něžnýma rukama...
něžnýma rukama, rukama, nohama...

Vím, že to je láska pravá,
protože mi štěstí dává
tolik, že jsem to nečekala,
nikdy bych se toho nevzdala.

Moje srdce spokojeně bije,
po dlouhé době konečně žije,
zasloužila se o to ona,
nádherná je jak královna.

Pro ten pocit, který mám
pokaždé, když jsem s ním,
touhou teďka umírám,
pořád jen o něm sním.

Potkali jsme se na schodech,
úplně mi vyrazila dech
tím, jak ladné křivky měla,
toužím teď jen, aby mě chtěla.

Skutečným zázrakem je,
když člověk miluje.
Svět potom barvu změní
a nic zlého na něm není.

Venku svítí sluníčko,
dívám se na mé zlatíčko
a nemůžu oči odtrhnout,
chci navždy s ní plout.