Síla co bere si zpod víček snění
Bez pomyšlení zda je to správné či není
Horká noc jež rozpaluje tělo do běla
Jak udělat z plamenné touhy opět anděla?

Jasné hvězdy co ve vás zbloudilo básníků
Svítíte stále stejně jste místem jejich pomníků
Máte na svědomí jejich zlomené duše
Jejichž lásku jste zrcadlily moc suše

Ve vašich dálkách svět ztrácí svou krutost
A člověk neprožívá již ničeho víc nutnost
Jen se rozpít do nekonečné oblohy s vámi
Nečekat už na další ještě bolestivější rány

Jen básník překoná svými rýmy sílu gravitace
Poruší všechno a jen jde bez větší orientace
Vedou ho jeho srdce a roztoužené oči vidět svět
Stejně ta samá touha ho ale k ránu vrací zpět
Pak víčka zaklapnou a spánek se umoudří
Sešit se zaklapne a srdce před bolestí zapouzdří