Zamilované básničky

Miluju tě, lásko moje,
a mé uši slyší slova tvoje,
dívám se zasněně do dáli
a nechci, aby tvé oči plakaly.

Miluju tě jako růžičku,
miluju tvou písničku,
jak slunce krásně hřálo,
moji lásku rozesmálo.

Byla by tu tma a v ní hvězdy,
miluju tě, lásko, i když tu zrovna nejsi.

Kolik lásky
do srdce se vejde?
To spočítat
za celý život nejde.

Láska je mocná čarodějka
a kolem nás Amorek půlrok lítá.
Spojuje nás silným poutem,
zasáhla nás jak čarovným proutkem.
Byl to proutek, nebo šíp?
To je jedno! Chceme spolu stále být.

Já miluji tebe,
ty miluješ mě,
svět je teď nebe,
máme se náramně.

Poprosil jsem anděla o střípek lásky
Z tisíců zlomených srdcí mohl rozdávat
Měl křídla pobledlá a na čele vrásky
Hleděl mi do očí a začal se radovat
/Rozevřel svou dlaň zalitou krví/
„Vem si je všechny, již nebudou mě zraňovat!”

Obrátil měšec a střepy na zem vysypal
Kolem očí zavázal mi tmavou pásku
„Když tvé oči budou uvězněny tmou,
neuvidíš, však srdcem svým poznáš lásku.”

První krok a palčivá bolest vystřelila chodidlem do celého těla
Jak kráčím dál
krajina náhle oněměla
Padám na kolena
střepy do kůže se zarývají
bolestí přestávám vnímat
náhle mé smysly omdlévají

Tma a ticho
Tma a kroky
Tma a dotek
...

Světlo a ticho
Světlo a Ty
Světlo a Tvůj polibek

Tmavou cestou
Tou správnou, kterou jsem chtěl
Ozářen láskou Tvou
Odešel navždy padlý anděl
Však našel mi k Tobě cestu

Světlou stezkou kráčím s Tebou
hoříš mi v očích a celé tvé krásné tělo
Miluji Tě!!!
Ano, Tebe, má lásko...

Láska je krásná věc,
to není další kec,
ale pravda svatá,
v srdci jsou do ráje vrata.

Láska vládne světu,
nikdo na ni nemá,
bez ní je totiž
každá duše němá.

Tvé oči na ty mé upřeně hledí,
že v nich je schovaná láska k tobě, dobře vědí.
Zakoukala jsem se do těch tvých hlubokých studánek
a ty zase do mých, chtěl bys se mnou mít románek.
Románek?? Ale já hledám lásku,
a tak se tě ptám, jestli jsi ochotný dát mi tvoje srdce v sázku.

Kdybys byl deštěm letního rána,
při každé bouřce bych venku nahá stála.
Kdybys byl chladná ranní rosa,
brouzdala bych se mokrou trávou bosa.
Kdybys byl sluneční paprsek,
co ráno do okna mi hledí,
usínala bych s nadějí,
že seš to ty, kdo mě svou přítomností hladí.

Nejsme sice v Paříži,
ale velice mě láká
zrovna teď a hezky česky
dát Ti francouzáka.