Vyhledávání v básničkách: Chybíš mi

Na břehu rybníka smutně sedím,
do nehnuté hladiny teskně hledím,
chybíš mi, ta bolest utišit nejde,
slyším to tisíckrát, ale tohle nepřejde...

Chybíš mi, princezničko snová,
nenahradí tě v srdci žádná nová.
Ve dne i v noci o tobě sním,
jsi krásná princezničko, to já vím.

Zítra na tebe budu myslet znova,
napíši ti o tom krásná slova.
Krásná slova ve verších,
v romantických básničkách delších.

Do dlaně ti prstem napíši dva řádky,
něžná slova, co nikdy nelze vzít zpátky.
Půjdu za tebou na konec světa,
zazní tam jen tato věta.

Pořád o tobě musím snít
a bez tebe nemůžu dál být.
Bez tebe se nedá žít,
protože tě u sebe nemohu mít.

S tebou jsem měl nejkrásnější den,
díky tobě se mi splnil tajný sen.
S tebou jsem měl chuť se smát,
hned mě to u srdce začalo hřát.

K tobě jsem se mohl přitulit
a do tvého objetí se schoulit.
S tebou mi bylo vždy krásně,
proto vznikly tyto romantické básně.

Trápení se nelze zbavit,
ani proti tomu se postavit.
Musí se ale chtít,
i když bez tebe nemůžu dál být.

Žádná jiná tě nemůže v srdci nahradit
a bolest v srdci tím zahladit.
Bolest časem v srdci přejde
a doufám, že ze srdce to navždy odejde.

Chybí mi pohlazení,
chybí mi doteky,
chybí mi něžné objetí...
Chybíš mi, lásko, ty!

Chybíš mi jak nebi slunce,
jako zlatá rybka modré tůňce.
Chci líbat Tě a objímat,
každou noc v Tvé náruči usínat.
Počítám už jen ty dny,
kdy budem zase spolu, jen JÁ a TY!

Není to lehké, být tu sám,
ačkoliv jen Tebe v srdci mám,
chybíš mi, zlatíčko,
více než maličko.
Dobrou noc, má krásko,
miluju Tě, lásko!

Už je tu zase den,
kdy myslím na Tebe jen.
Bolí mě zase srdíčko,
chybíš mi, moje zlatíčko!

Dobré ráno, zlatíčko,
chybíš mi teď maličko,
chci být s Tebou čím dál víc,
ať je mému srdci líp...

Chce se mi snít, ale nemám s kým.
Pomoz mi, má lásko, pohledem svým.
Pohledem do srdce, co smutné teď je,
chybíš mi, má lásko, MILUJI TĚ!

Pro tvůj úsměv šel bych světa kraj,
pro tvůj polibek bych našel nový ráj.
Osmý div světa ve tvých očích jsem objevil,
co lásku nádhernou ve mně probudil.
Za to já ti, zlatíčko, děkuju,
věř, že tě šíleně miluju.
Chybíš mi, lásko, čím dál víc
a já už nevím, jak ti to mám říct.
Miluji tě, lásko má,
jsi moje jediná...

Rozešli jsme se a je navždy konec,
našemu příběhu zazvonil zvonec.
Ty naše strávený chvíle jsou pryč
a nevrátí je už vůbec nic.

Chtěla bych je vrátit, ale nejde to,
každý říká - neboj, přejde to.
Kéž by to byla pravda,
horší bylo, když jsi mi řekl,
že to vše byla jenom sranda.

Po nocích brečím jako malá holka,
v tu chvíli je tvrdší i hladká mouka.
Teď vím, že měli všichni pravdu,
mrzí mě to a to opravdu.

Milovala jsem tě a teď tě nesnáším,
při pomyšlení, že by jsi byl s jinou, se rozbrečím.
Chybíš mi a chtěla bych Tě obejmout a políbit,
nikdy jsem nechápala,
jak jsem se ti mohla zalíbit.

Miluju Tě hrozně moc,
až z toho brečím celou noc.
Nechci znát ty uplakaný večery,
nejraději bych chtěla znovu ochutnat ty Tvé rty.

Cítit Tvé teplo z Tvého obejmutí,
vše je to až k zbláznění.
Chci tě a zároveň nechci,
na chvíli zavři ty tvé krásné oči.

Řekni mi, co opravdu cítíš
a na co právě myslíš.
Vím, že na mě určitě ne
a že jsi zamilovaný do jiné.

Moc bych chtěla být ta jiná,
ale tohle se opravdu už nedá.
Myslet na tebe každý den,
zatímco ty chodíš s jinou dennodenně ven.

Jsem žárlivá, ale víš proč,
protože Tě Miluju hrozně moc.
Pomyšlení, že by Tě měla jiná,
mě děsí každý den,
ale tohle nebyl už jenom sen.

Stalo se, čeho jsem se bála,
prý jsem na Tebe moc malá.
Jiná si Tě omotala okolo prstů
a já jsem náhle ztratila tu jistotu.

Ty řeči, že jsme jenom Ty a Já,
už nejsou a nebudou,
snad s jinou tu dlouho pobudou.
Tohle už je vše z téhle story,
jen Ti za vše chci říct - sorry.