Smutné básničky

Stavěl vzdušné zámky
a já nevnímala známky
podvodu.
Teď zůstala jsem sama,
deštivá jsou rána
od bolu.

Polštář se barví solí,
nešťastná láska bolí,
srdce přestává tlouci,
dny mění se v temné noci,
cítíš jen bolest a beznaděj,
tisíckrát umřel bys raděj,
život se zastavil v jednom bodě,
potopily se tvého štěstí lodě,
chceš vykřičet do celého světa,
že není horší chvíle než tahleta!

Po lásce pravé
srdce mé děravé
krvácí...
Však nechce skonat,
bude bojovat,
naději neztrácí.

Jsem smutnější než smutek sám,
že tě už, miláčku, nemám...
Ztratila jsem smysl života,
brzo sežere mě ta hrozná samota :-(

Bolí to, pálí,
co stalo se s námi,
proč vše krásné skončilo
a nic po tom nezbylo...

Krvácí mi srdce,
proč mě můj milý nechce,
hlubokou ránu mám,
rychle uvadám...

Ztratila jsem toho, co jsem milovala,
ještě nedávno jsem si krásný život malovala
a teď mi osud uštědří takovouhle ránu,
jsem jako trosečník na děravém prámu...

Zevnitř mě to rozežírá,
ztratila se všechna víra,
já už to dál nedokážu,
asi na to bobek hážu...

Mé srdce je prázdné,
něco vázne...
Brečím do polštáře,
že mám doma lháře...

Láska mě trhá na kusy,
už není čas na pusy,
hádky se do života vloudily
a krásné chvilky nám pokazily.