Smutné básničky

Brečím do polštáře,
narazila jsem na lháře,
život mi zničil,
teď jsem ničím :-(

Země slz, pláčem k jejím bránám cestu dláždím
zoufalý kapku za kapkou, na ten chodník kostky ze slz sázím
kladívek dlažebních jak tlučou, ten krutě cinkavý, zvuk slyším
je jako ozvěna, co v jeskyni zní, dlouho ji v sobě nosím.

Osud svůj znám, ve své samotě se trápím
s beznadějí svou, po té cestě osudu kráčím
klíč k jejím branám v rukou svých, jak pevně držím
v duší mé, co v samotě slábne, stále chlad cítím.

Zoufalý ve své samotě, jdu k jejím branám
tou cestou, co ve mně pláče, stoupám
slzavý klíč k těm zámkům v rukou svírám
plačící hlas slyším, co říká: Tak kde tě mám.

Plný slz, do té černé brány klíč vsouvám
ne, nechrastí, ale pláče, když ji otvírám
vcházím dovnitř, kde je spása, co hledám
poznal jsem jen smutek, dlouho ho znám.

Pokračování básničky

Utrpení pro anděly
vidět, že tu nejsme šťastní
utrpení přihlížet
jak rychle svět se mění
cizí štěstí všichni chtěli
když nemohou mít své vlastní
utrpení pochopit
že naděje už není

Utrpení pro anděly
zjistit, že všichni jsou lháři
utrpení pozorovat
jak všem nervy pění
márnice s mrtvými těly
které nezabilo stáří
přestávají věřit
že svět k lepšímu se změní

Utrpení pro anděly
pozorovat, jak jsme krutí
utrpení sledovat
to sobectví a pýchu
a teď máme, co jsme chtěli
k pokoře nás nedonutí
nepřiznáme vinu
výstava smrtelných hříchů

Utrpení pro anděly
opatrovat tyto duše
utrpení spatřit peklo
přímo pod hvězdami
místo aby odletěli
udělaj to jednoduše
budou čekat
dokud se tu nezničíme sami...

Po tvém odchodu se nebe navždy rozplakalo
Promočeným kapesníkem otírá si slzy
Nikdo nikdy nepochopí, proč se ti to stalo
Nikdo nikdy nepochopí, proč už takhle brzy

Každý dobrý přítel, kamarád a nebo známý
Cítí, že bez tebe bude mu kus duše scházet
Nelze zapomenout dny, kdy byla jsi tu s námi
Nečekaný knockout v lehké střední těžké váze

Byl vyhlášen státní smutek. Veřejnost je v šoku
Vlajky visí na půl žerdi. Je to tragédie
Bez výjimky každému se třpytí slza v oku
Naše drahá Naděje dnes zemřela... ať žije

V zástupu smutečních hostů při posledním rozloučení
Není nikdo, kdo by nebyl zahalený v černé
Děti prohlíží si parte místo svého vysvědčení
Nádherných smutečních kytic množství nepřeberné

Oko nezůstalo suché s dojemnou smuteční řečí
Srdcervoucí píseň v mollu doprovází kondolence
Naděje je pohřbena a truchlící u hrobu klečí
Beznadějně roní slzy na krásné smuteční věnce

Co teď s námi jenom bude? Vzpomínáme na tebe
Nezbývá nám nic než doufat, že se rány zahojí
Měla zemřít poslední. Šla příliš brzy do nebe
Bez tebe je s námi amen... Odpočívej v pokoji...

Láska se pro mě stala vším,
tak proč už ho nikdy nespatřím?
Kam štěstí moje se schovalo,
teď chuti žít mám pramálo.

Já lásku měl a ztratil,
plamen se vytratil
z ohně mého života,
hrozně dusí samota.

Zdalipak budu někdy moci
vrátit ty proplakané noci
a říct si, že o nic nejde,
vždyť nešťastná láska přejde.

Láska je vše, co máš,
okolí nevnímáš,
přišla jsi o smysl života,
zabíjí tě samota.
Však vstaň a jdi dál,
ten kluk za to nestál.

Lásku na noc nehledám,
svoji hrdost taky mám!
Jak to mohl jenom říct?
Myslela jsem, že má na víc!

Není všechno zlato, co se třpytí,
někdy i uhodit může kvítí,
pak polštář zalijou slzy,
však dobře zas bude brzy.